Evakuace, zrušené sankce či otrávená voda. Aprílové žerty, které se vymkly z rukou

Mimozemšťané se blíží. To byl v roce 2010 titulek jordánských novin Al Ghad, jemuž uvěřil dokonce sám starosta města Jafr - Mohammed Mleihan. Jeho přesvědčení o tom, že se v nedaleké poušti opravdu mohou objevit mimozemšťani, bylo tak silné, že poslal bezpečnostní složky vetřelce hledat.

„Ten den studenti nevyšli do škol, jejich rodiče byli vystrašení a já málem evakuoval 13 tisíc obyvatel,“ řekl Mleihan, který dle svých slov noviny mohl žalovat za „obrovskou lež“, po omluvě však svůj úmysl přehodnotil.

„Chtěli jsme jen pobavit, ne vystrašit lidi,“ hájili se autoři poplašné zprávy.

Těžko říct, co se honilo hlavou členů redakce rumunského Playboye v roce 2000, když se rozhodli vydat aprílové číslo svého časopisu. Hlavní téma? Jak zmlátit svou ženu, aby to nezanechalo stopy, zněl titulek. „Rozhodli jste se ji zmlátit, směle do toho,“ radila redakce. „Mlaťte tvrdě a dlouho, nikdy nevíte, kdy zase dostanete druhou šanci,“ stálo dále v článku, který vyvolal obrovskou vlnu nevole po celé zemi.

Případ znechutil i Christie Hefnerovou, dceru zakladatele Playboye a členku správní rady. Za nemístný pokus o vtip se omluvila a přislíbila, že Playboy finančně přispěje na oběti domácího násilí.

V roce 2001 se moderátor rozhlasové stanice v anglickém Brightonu rozhodl posluchače nalákat na repliku Titaniku, která podle něj měla být vidět z útesu na východě země.

Stovky lidí se vydaly v naději spatřit legendární loď na 120 metrů vysoký útes. Po příchodu však místo lodi spatřily trhlinu v útesu, která se vytvořila v důsledku přetížení a na místě zavládla panika. Nakonec se všem napáleným podařilo z místa včas odejít, spokojené obličeje však těžko pohledat.

Věděli jste, že vám z kohoutků doma vytéká jistý dihydrogen monoxid, který může být za jistých člověku velice nebezpečný? Je hlavní složkou kyselých dešťů, může způsobit popáleniny, urychluje korozi řady kovů a byl nalezen v řadě nádorů u pacientů v konečném stadiu rakoviny.

Takto popsal nebezpečnou látku v roce 1994 Craig Jakcson. Dále dodal, že navzdory výše uvedenému se dihydrogen monoxid neustále používá v průmyslu, jaderných elektrárnách, při krocení požárů, a dokonce i v jídle. Že se jedná o vodu, pochopitelně nezmínil.

Poprvé se tento žert objevil v roce 1983 v aprílovém vydání michiganského týdeníku Durand Express. Od té doby se dihydrogen monoxid stal legendou a jako aprílový žert se objevuje pravidelně.

V roce 2002 rozhlasový moderátor Neal Boortz zmínil v Atlantě, že lidem dihydrogen monoxid vytéká z kohoutků. Místní televize okamžitě začala celý skandál prověřovat, reportérku uklidnil až mluvčí vodáren, který ji s výrazem hráče pokeru sdělil, že množství dihydrogen monoxidu v systému nepřekračuje povolené normy. Ve stejnou dobu se o podobný vtípek pokusili moderátoři z Kansasu, výsledkem byla panika a nařčení z terorismu.

Možná, že Saddám Husajn a jeho dva synové byli mocní diktátoři, nezapomínali však ani na svéráznou legraci při aprílových žertech. V roce 1998 se Udaj Husajn, jenž vlastnil v Iráku vydavatelství novin, rozhodl, že vyšle mezi lidi informaci o zrušení amerických sankcí, které zemi sužovaly od roku 1990, což pochopitelně nebyla pravda.

O rok později dokonce zašel ještě dál a oznámil, že v rámci přídělu potravin nově bude dostupná cola, banány a čokoláda. I tato informace se ukázala jako lichá. V každoročních žertech pokračoval syn diktátora až do roku 2003, kdy byl společně se svým bratrem americkými vojáky zabit.