Eva Herzigová má další lásku

Podle mě je to velice elegantní a inteligentní sport, při kterém se člověk musí velice soustředit, prostě to obdivuji. Láká mě do někoho píchnout, a pak uniknout. I když meč nemůžete nosit při sobě, pohyby jsou tak výmluvné, že by to na obranu a na zastrašení stačilo.

Věřím tomu. Ale pro mě to byla vždycky, když jsem byla v nějakém vztahu, velká láska. Pokaždé jsem byla zamilovaná a věřila v dlouhou budoucnost. Nevybírám si partnery na jeden večer nebo na týden, když s někým chodím, tak je to jenom z lásky.

Ze svatby jsem po té první nadlouho vyléčená. Svatba mě zklamala. Přesvědčila jsem se, že si toho lidi neváží. Takže další svatba možná přijde až s dítětem. 

Jistě že tikají, ale modeling není o biologických hodinách. Modelky se po dítěti běžně vrací na molo, takže v tom to není. Ale já nechci být sobecká matka. Chtěla bych, aby moje dítě mělo plně oba rodiče.

Co dělám, mám opravdu ráda, tak asi proto. Je to legrační, ale kdykoliv mě napadne nechat toho, dostanu šanci pracovat ještě víc. A uvědomte si, že jsem v podstatě ještě mladá na to, abych se usazovala. 

Měla jsem výhodu, že jsem modeling začala dělat v době, kdy nás bylo pár a nebylo zdaleka tolik konkurence a za tu dobu jsem si vybudovala, myslím, silnou pozici.

Jsem zvídavý člověk. Mám potřebu růstu. Chci pořád něco nového a nejspíš se to zobrazuje i v tom, jak vypadám, takže jsem pro návrháře neustálou inspirací. Jinak je to totiž i pro ně otrava. Já se lehce přizpůsobuji aktuálním požadavkům modelingu, pořád mu dávám něco nového. 

Mám strašně ráda Pradu, protože její móda je na bázi detailů, klasická a moderní zároveň, líbí se mi řada jiných, například Balenciaga a hodně Tom Ford, který tvořil pro Gucciho a Yves Saint Laurenta. Má sice teď prý odejít k Versacemu, ale ještě se to neví přesně.

Rozhodně dírované i různě zdobené punčocháče i jiné doplňky, včetně ozdob a šperků.

Asi vás zklamu, ale je to tak dlouho, že se na to už opravdu nepamatuji. No ale když chce někdo dělat reklamu na boty, chce modelku s pěknýma nohama, když na podprsenky, chce nějaký pěkný tělo, když na vlasy, nevybere si modelku se třemi vlasy na hlavě, ale s bohatou hřívou, protože všechno to je o prodeji a o reklamě. 

Tak modeling mi jistě pomohl otevřít dveře k filmu, ale to, že mě chtějí, je zase jen proto, že jsem pokaždé připravená. Profesionálové to okamžitě poznají a hned je spolupráce o něčem jiném a vrací se mi to. Filmování se mi hodně líbí, je to zase nová dimenze, ale jinak po něm netoužím. 

Takhle se to říct nedá. Prostě zkouším jen zase něco nového, navíc k návrhářství mám blízko. Mým debutem je kolekce plážového oblečení, kterou jsem nazvala Eva Herzigová Beachwear. Udělala jsem návrhy, vybrala materiály, prostě všechno, co je nutné, právě vybírám butiky, kde by se měla prodávat. 

Tak na to jsem, mám-li se přiznat, asi moc nemyslela. 

Je to složitý, zvlášť, když jsme vlastně pořád na cestách. Neznamená ale, že když jsme ze stejné země, musíme být kamarádky. Mám přítelkyně ze školy, které jsou ještě v Litvínově, mám kamarády z businessu i ty, kteří vůbec nejsou z modelingu, přátelství je přátelství. Jsem ale velice uzavřená osoba a intimní věci si chráním, takže těch opravdových přátelství mám jen pár, ale zato jsou to vztahy na celý život.

S Terezkou se máme rády, jsme kamarádky, vážím si toho, co dělá pro opuštěné děti, pomohu jí kdykoli. Datuje se to už od roku 2000, od oslav nového tisíciletí. Byla jsem tehdy vybraná jako reprezentant za Českou republiku a dostala unikátní láhev francouzského šampaňského Moët Chandon a říkala jsem si, co s tím? Tohle speciální šampaňský přece jen tak nevypiju, ani ho nenechám stát na poličce, aby se na něm hromadil prach, tak jsme láhev vydražily pro děti z dětských domovů. 

Obdivuji lidi, kteří jsou schopni dát peníze, čas, propůjčit své jméno pro dobro jiných, nemyslí jen na sebe. I já se o to snažím. 

Spolehnout jsem se vždycky mohla na naše. Obden si s nimi telefonuji. Když mohu, jedu se za nimi podívat. 

Žiju pořád naplno, myslím po té tvůrčí stránce, a když člověk pracuje, ani se tím nemusí zaobírat a jde dál. Když ale má chuť na slávu, která je tak trochu chutí ďábla, a otevře své soukromí, je to jeho věc. Já jsem si ho vždycky chránila a tímhle jsem se nikdy nezabývala. 

U mě to vůbec není o dietě. Já jsem jedna z těch šťastných, kteří nikdy nemuseli držet dietu, ani nemuseli sportovat, aby byli hubení. U mě je to dané geneticky, máme to v rodině, táta je vysoký a štíhlý a maminka jakbysmet.

Já musím prostě jíst. při mé profesi je těžké dodržovat správnou životosprávu, ale opravdu se jedná o to, aby člověk nebyl nemocný.

Je to hrozný, ale na pochoutkovým salátu se spoustou majonézy a rohlíkem. 

Myslím si, že není všem dnům konec, protože plnější modelky už několikrát v módě byly. Pravda ale je, že návrháři raději modely předvádějí na štíhlých, dlouhonohých holkách, na kterých více a lépe vyniknou. 

Myslím, že je to právě aktivní odpočinek. Líbí se mi turistika, chodit na procházky, nebo jezdit na kole. Sportu bych se ráda věnovala víc. Líbí se mi soutěžit, zahrát si, být součástí nějakého týmu, ale jít do gymklubu, to se mi nikdy nelíbilo a nikdo mě tam nedonutí. 

Ideální je žít v cizím prostředí, člověk se tak opravdu učí nejlépe, přinutí ho to, nic jiného mu totiž nezbývá. Ve světě to prostě jinak nejde, v češtině by se se mnou opravdu nikdo nebavil.

Jsem strašně pyšná na svoji zemi, ráda se sem vracím, mám tady zázemí, rodinu a přátele. * Za všechno se v životě platí. Vzpomínáte i vy na něco nerada? Byla to doba, kdy jsem byla v modelingu závislá na jiných. To je velice nepříjemný pocit, ten bych už v životě zažít nechtěla.