Článek
Jaké máte vy sama zkušenosti se starším sourozencem, konkrétně sestrou Annou? Jaké jste byly v letech, kdy starší mladšího většinou špatně snáší a mladší k němu vzhlíží? Ona byla navíc v té době už známou herečkou... Mám velmi špatnou zkušenost, vlastně se to táhne až do dneška...
Andulka mě mlátila do hlavy a já s tím mám nyní problémy. Zadrhávám se při mluvení, mozek mi občas zasekne, neumím úhledně psát. Chodím na veškerý možný neurologický vyšetření a doktoři se mé matky marně ptají, jestli jsem jí, když jsem byla malá, neupadla na zem. V dnešních dobách jsem Anin sluha. Nosím jí věci, na který ukáže. Baví mě to. Uklízet jí její byt mi taky nevadí... Já pak ale zase mohu nosit její šaty.
A co nejstarší sestra Lela, ani trochu vás nechránila?
Chránila? Pcha, ta se mohla smíchy potrhat!
Která z vás dělala a dělá největší radost mamince?
Přece každá, to je snad jasný, ne? Mami?!
Většina mladých hereček bývá po prvních rolích zaškatulkovaná a mívá problém se vymanit ze stále stejných rolí. Vy jste dosud hrála ve velmi rozdílných projektech, od pohádek, přes klasickou televizní inscenaci až po čtyřiadvacetihodinový filmový experiment Františka A. Brabce Krysař. Máte štěstí na pestré nabídky, nebo je to výsledek vašeho pečlivého výběru?
Ano, je to štěstí. Ale i to se musí hlídat. Mám štěstí na dobrý režiséry, teď mám na mysli dobrý i jako lidi. Na princezny jsem chodila na konkursy, protože si říkám, dokud to jde, hrát mladý princezny, musí se to zužitkovat. Na bazilišky, královny a posléze čarodějnice bude dost času později...
Na jaře jste maturovala nikoli na herecké, ale na výtvarné škole. Jakou jste měla absolventskou práci k maturitě? Souvisela nějak s herectvím?
Souvisela s vysmíváním se smrti.
Co pro vás tedy znamená herectví a čemu se chcete (pokud vůbec) věnovat ve výtvarném umění?
Herectví je pro mě hra. Zábava, kterou ale beru nesmírně vážně a moc mě zajímá. Je v tom hodně psychologie a já mám empatie tolik, že nevím co s ní... Při té práci se cítím plně využitá. Nevím, jaká bych bez toho byla. Nevěděla bych, kdo jsem. Realizuju se tím. Zajímají mě multimédia. Rozhejbané obrazy. Něco mezi obrazem a plátnem...
Nedávno jste podepsala smlouvu na modeling pro renomovanou firmu. Kolik času a energie chcete dát modelingu a co si z něj chcete naopak vy sama odnést?
Odnesu si fotky... Tento rok jsem se tomu nemohla věnovat tolik, jak jsem původně plánovala. Chtěla jsem hlavně dodělat maturitu, takže jsem se modelingem zabývala minimálně, což znamená, že jsem nejela pracovat na měsíce někam do zahraničí. Protože mě focení baví, není to pro mě takový úbytek energie. Odnesla jsem si již spoustu cenných poznatků o lidech i o sobě.
Chystáte se na delší dobu odjet teď?
Film je priorita, když budu mít čas, tak určitě a moc ráda.
Na první pohled nepůsobíte jako člověk z velkého světa modelingu. Co pro vás šaty, móda a celý ten svět vůbec znamenají?
Pro mě je to, co dělám, průzkum. Šaty, móda, přehlídky předních světových návrhářů jsou pro mne velkou výtvarnou výstavou. Je to estetický požitek. Sice občas kýčovitý, ale zajímavý. Alexander Mc Queen, Galiano, Dior a jejich modely... To jsou zase rozpohybované postavy z obrazů.
Jak se v prostředí, o němž se říká, že je velmi tvrdé, cítíte? Nebo s ním máte jinou, vlídnější zkušenost?
Já se snažím idioty ignorovat. Všude.
Myslíte, že by vám mohl modeling pomoci ke kontaktům na role v zahraničních filmech?
To určitě, ale znamenalo by to pálit mosty... a to já nechci.
Jsou pro vás hereckým cílem spíše velké role v divadlech, popularita v hezkých českých filmech nebo byste radši zamířila do světa i jako herečka?
Co přijde, tak přijde. Člověk to může mít vymyšleno, jak chce, ale stejně pak závisí na tom, že scenárista u sebe doma na počítači napíše postavu, na kterou se budete hodit, že ten scénář bude dobrý a že si pan režisér vybere vás. Teď mě láká hezký český film, divadlo bych ráda dělala, ale třeba později, a hrát v nějakém evropsky úspěšném filmu je sen každého skromného herce.
Máte už s natáčením v zahraničí nějaké zkušenosti?
V cizině ne, ale s cizinci tady ano. Natáčela jsem i s cizinci na FAMU.
Vy jste se studenty FAMU na jejich filmech hodně pracovala. Čím to pro vás je nejvíc přitažlivé?
Naučila jsem se při tom spoustě věcí, hlavně trpělivosti. Normálně se na place furt na něco čeká a studentům to trvá všechno ještě déle, protože jeden dělá třeba dvě věci najednou, například kameru i světla. Baví mě to, některý jejich scénáře jsou někdy fantazijně neomezený. Měla jsem tak možnost zahrát si třeba Žaborobota, o dívce která v pubertě dospěje nejdřív v žábu a pak v robota... jako v ženu... no. Ale teď už se tomu moc nevěnuju, to by muselo být hodně ulítlý...třeba King-kong, kterej má křídla ve tvaru fotbalového stadiónu a o půlnoci se zjevuje Poborskýmu.
Zdá se mi, že vám nezvykle málo prostoru věnují bulvární média - vedete tak "mediálně nezajímavý" život, nebo jste na své soukromí tak opatrná?
Nevím, co je to za termín "mediálně zajímavý". Jakože chodit s odhaleným pupíčkem na party Spye do Duplexu a tam křepčit do rána se Sagvanem? To nikdy! Asi naštěstí nevedu mediálně zajímavý život, uf! Díky tomu mám zajímavý život. Ráda dělám občas rozhovory, je to potřeba a ráda mluvím o práci. Nikomu do mého soukromí nic není a já pak nemusím chodit a všem vysvětlovat, jak je to doopravdy a že si todle vymysleli a že todle jsem neřekla a že s tímhle teda nechodím a tak dále. Nemám toho tolik za sebou a jsou mnohem zajímavější a zkušenější lidi, kteří mají toho co říct víc. Těm by se měl dávat prostor.
Máte přátele spíš mezi umělci z branže, nebo i z úplně jiných oborů?
Ze všeho trochu. Moji nejlepší kámoši jsou kluci ze střední. Mám je děsně ráda, jezdíme na výlety, na naši chalupu, kterou mají rádi, chodíme tam do hospody U Divočáka a vždycky se příšerně zrubeme, protože tam maj pivo za deset, karty, startky, bramboráky a celou dědinu. Říkaj mi "matko". A pak taky moje partička od Čečkova: Evžen, Luky, Marta, Jitka, Lucinka a Danda.
Herectví, modeling, výtvarnictví - je to všechno, nebo máte ještě jiné lásky, o nichž jste ochotna mluvit?
Strašně ráda lidi hostím. Ráda je mám všechny pohromadě. Starat se o ně, uvařit, přežrat je, opít je a pak si s nimi povídat a smát se a bejt šťastný. Pak je uložit. Taky ráda jen tak sedím u potoka a kleju do plechovky od sardelky.