Dvě dívky, jedno tělo. Siamská dvojčata překonala očekávání, otce však postavila před nemožnou volbu

Pohnutý příběh muže ze Senegalu a jeho boje o zdraví a život svých dcer oběhl celý svět. Věnuje se mu rovněž dokument BBC s názvem The Conjoined Twins: Impossible Decision (Siamská dvojčata: Nemožné rozhodnutí), který britská televize odvysílala v pondělí.

Ještě před třemi lety měl nyní padesátiletý Ibrahima Ndiaye spokojený život. V senegalském hlavním městě Dakaru pracoval jako organizátor zájezdů pro turisty z Francie a Velké Británie. Předchozí manželství se mu sice rozpadlo, ale se svou druhou ženou byl šťastný a čekal s ní dítě.

Zrovna měl odjet do Belgie, kde si měl převzít cenu od bruselských aerolinek za zorganizování velké charitativní sbírky, když jeho žena začala rodit, tři týdny před termínem. Žena musela podstoupit porod císařským řezem, všechno šlo podle plánu.

„Doktoři rychle vzali dítě a odnesli pryč. Řekli mi, že je vše v pořádku,“ uvedl Ibrahima. Zhruba ve dvě ráno přišel k Ibrahimovi doktor. „Nechal mě, abych se posadil a řekl: ‚Musíme si promluvit o vašich dvojčatech,‘“ vzpomínal na tíživé chvilky Ibrahima. Byl překvapený, ultrazvuk žádná dvojčata neukázal. O chvíli později se dozvěděl zprávu, která změnila celý jeho život. „Vaše děti jsou spojené,“ sdělil mu lékař.

Přijmout něco takového jen tak nelze. Ibrahima se na děti šel podívat, zdravotníci dcery právě vážili. „Došel jsem k váhám. Byly drobné, vážily sotva čtyři kila. Nemohl jsem vůbec vstřebat, jak jsou stavěné. Čekal jsem čtyři nohy, ale viděl jsem jen dvě. Obě dívky na mě koukaly a já úplně zamrzl,“ uvedl Ibrahima.

Dívky mají oddělené mozky, páteř, plíce a srdce. Společný mají žaludek, játra, vylučovací systém, rozmnožovací systém, dolní končetiny a tři ledviny. Ibrahima se zhroutil. Vzlykal na chodbě a nebyl k utišení. „Když se budeš chovat takhle, jaký si myslíš, že ty dívky budou mít život? Co se s nimi stane, když budeš takhle slabý?“ pustil se do něj doktor. Poručil mu, aby si osušil slzy a vzchopil se. „Tohle je největší výzva tvého života a musíš být připraven,“ oznámil mu.

Jenže Ibrahima věděl, že to nebude jednoduché. Zatímco dvojčata zápasila o život, Marieme byla dehydrovaná a měla potíže s dýcháním, Ibrahimovi běželo hlavou, co na jeho děti řeknou lidi. Nešlo o nějaké maloměšťáctví. V zemi, kde jsou pověry hluboce zakořeněné, by lidé snadno dvojčata mohla považovat za důkaz čarodějnictví nebo boží trest.

„Je tu spoustu ignorance. Lidé by se mohli koukat jako na dvouhlavé dítě a jejich život by byl v ohrožení,“ uvedl Ibrahima. Když se dozvěděl, že si jeho děti, kdosi fotil a že je personál nechal na chodbě, kam se seběhla skupina čumilů, okamžitě ho zaplavil pocit potřeby chránit své děti za každou cenu. Jeho životní výzva tak začala.

Ibrahima přinutil personál nemocnice umístit děti do zabezpečené místnosti. Když však alespoň na čas zajistil sobě i dětem soukromí, zjistil, že nikdo z nemocnice nemá žádný plán, co dělat dál. „Nikdo nekontaktoval žádné experty, nikdo nebyl na jejich straně. Prostě čekali až zemřou,“ popsal svou bezmocnost Ibrahima.

Po návratu z porodnice se Ibrahima vrátil do práce, ale každou volnou chvíli strávil na internetu, kde hledal všechny detaily o siamských dvojčatech a možné operaci. Vysokoškolsky vzdělaný muž začal systematicky pracovat na jejich záchraně.

Postupně shromáždil informace ze všech nemocnic a jednu po druhé je kontaktoval. Nejprve zkusil ty belgické, protože vzhledem ke své práci měl k této zemi nejblíž. Ale žádná z nemocnic nemohla dívkám pomoci. Stejně neúspěšný byl Ibrahima v Německu. Zkusil proto Francii, Norsko, Švédsko, Zimbabwe, USA. Všude byl odmítnut. Jedna z nemocnic prý dokonce požadovala zaplatit milion dolarů (zhruba 22,5 milionů korun), než dvojčata vůbec vyšetří.

Abby a Brittany Henselovy dokázaly přežít a zařídit si plnohodnotný život.

Dny a týdny plynuly, a zatímco Ibrahima propadal stále většímu a většímu zoufalství, děvčata navzdory všem předpokladům rostla a sílila. Jak se svěřil BBC, dívky začaly víc vnímat, chytat ho malými prstíky a smát se na něj. To otci dodalo energii do dalšího pátrání po záchraně. Někdy v té době navíc objevil web Abby a Brittany Henselových, dvojčat, která jsou spojena podobně jako jeho dcery. Navzdory očekáváním lékařů dívky přežily, teď je jim přes dvacet, pracují jako učitelky, jsou schopné řídit auto nebo sportovat.

Po dalším pátrání Ibrahima konečně narazil na nemocnici Great Ormond Street Hospital v Londýně. Její lékaři už mají za sebou řadu operací siamských dvojčat. Ibrahima kontaktoval konzultanta Paolo De Coppiho a poslal mu informace o děvčatech. „Přečetl si můj mail a odepsal mi: ‚Přijeď‘“ vzpomínal Ibrahima. Po řadě odmítnutí přišla konečně zpráva, na kterou čekal.

Jenže dostat se do Londýna nebylo jednoduché. „Všechny moje finanční rezervy padly za léky, vyšetření a konzultační poplatky,“ uvedl otec děvčat. Nakonec muži, který sám dříve organizoval charitativní sbírky, pomohla právě charita. Do případu se zapojila první dáma Senegalu Marieme Faye Sallová a poskytla Ibrahimovi potřebné finance.

Ibrahima okamžitě odletěl s manželkou a dvojčaty do Londýna. V lednu roku 2017 nastoupila děvčata do nemocnice na první vyšetření zahrnující 3D skeny a ultrazvuk. Vyšetření měla odhalit, zda mohou být dívky v pořádku odděleny.

Doktoři se dívkám věnovali s příkladnou péčí, ale Ibrahima musel řešit další problémy. Musel dát výpověď z práce, aby se mohl věnovat dívkám, darované peníze rychle docházely, v Londýně jej nakonec opustila i manželka, která se vrátila do Senegalu kvůli dítěti z předchozího manželství.

Ibrahima požádal ve Velké Británii o azyl. Dívky tu měly lepší zdravotní péči než doma v Senegalu, navíc jim tu nehrozilo nebezpečí vyvolané pověrami. Následoval přesun do velšského Cardiffu, jelikož azylanti mohou být přestěhovány kamkoliv na ostrovech, kam úřady rozhodnou, kde v malém bytě žije Ibrahima s děvčaty dodnes. Mezitím však přišly zprávy z nemocnice ohledně případného oddělení děvčat.

Doktoři si už udělali poměrně přesný obrázek o zdravotním stavu dvojčat. A srdce jedné z dívek, Marieme, bylo příliš slabé na to, aby zvládlo operaci. „Vzpomínám si, jakou jsme cítili lítost. Ale hned, jak jsem se to dozvěděl, bylo mi jasné, že nemůžu zvolit operaci. Jak bych jen mohl?“ vzpomínal Ibrahima. Lékaři mu však sdělili, že ho podpoří a pomohou mu v péči o dívky.

Obě dívky rostou, hrají se, smějí se, zpívají a milují sledování dětských pořadů. Ndye je energická a živá, Mariem tichá a přemýšlivější. „Jsou jako oheň a led,“ popisuje své dcery Ibrahima. Každým dnem je však srdce Marieme slabší a slabší. Obě dívky přežívají zejména díky Ndeye, jejíž srdce je schopné pumpovat krev do obou rozdělených částí těla.

Je to ale ohromná zátěž. Na konci roku 2018 lékaři otci sdělili, že pokud by Marieme zemřela náhle, Ndeye už by nešlo zachránit. Ibrahima tedy stál před neuvěřitelně složitou volbou z etického i lidského hlediska. Bez operace obě dívky s velkou pravděpodobností zemřou, pokud by Ibrahima přistoupil na operaci, Marieme by zemřela určitě, ale šance na přežití Ndeye by se zvětšily.

„Moje emocionální spojení s oběma dívkami bylo příliš silné. Byl to nesmírně obtížný moment,“ uvedl Ibrahima. Dodal, že v takových chvílích nejde použít rozum. „Musíte naslouchat srdci. Jakékoliv rozhodnutí je bolestivé. Tolik zmatku, tolik možných následků,“ vylíčil otec.

Po řadě probděných nocí, došel Ibrahima Ndiaye k jedinému pro něj možnému řešení. „Jsou spolu, jsou si rovné,“ řekl. Dívky oddělit nenechá. Lékaři se pokusí o nemožné a budou se snažit obě dívky zachránit. Ibrahima si jejich přístupu nesmírně váží. „V nemocnici byli všichni velmi čestní a upřímní. Přišli jsme jako pacienti, ale nyní jsme víc než to. Lékařský tým považuji za rodinu. Nikdy jsem se necítil pod tlakem rozhodnout pro operaci, nikdy jsem se necítil nerespektován,“ sdělil dojatě Ibrahima.

Obě dívky se stále mají k světu. Po prázdninách nastoupí do školky, kterou už několikrát navštívily. Ibrahima doufá, že stále existuje naděje a dívky dokážou přežít. Už teď předčily všechna očekávání lékařů. Čeká je ale ještě dlouhý boj.

„Vím, že přijde čas, kdy budou muset odejít. Ale teď bojují a zároveň mi dodávají důvod žít. Jsou mojí inspirací, věnuji jim všechno. Je to jako pouť a já jsem šťastný muž, jenž je její součástí,“ řekl Ibrahima s nadějí v hlase.