Článek
Den po výbuchu osmačtyřicetiletý Kamál Chatíb nedbal na rady libanonských úřadů a vyrazil rovnou do poničených domů. Patro jednoho z nich se zřítilo krátce poté, co se z něj Chatíb dostal. Risk ale podle něj stál za to. Chatíb totiž právě zachránil život. O jeho příběhu, a příbězích stovky dalších dobrovolníků, informoval britský deník Telegraph.
„Necítíte nebezpečí, prostě se jen plně soustředíte na zvířata,“ uvedl Chatíb. Jeho výprava do domu, jehož patro se následně zbořilo, znamenala, že jen o pár desítek minut později se muž hospitalizovaný v jedné z nemocnic mohl se slzami v očích setkat se svou milovanou siamskou kočkou.
Kamery v nemocnici zachytily sílu výbuchu v Bejrútu
Výbuch 4. srpna zničil odhadem na 50 tisíc domácností, v řadě z nich chovali domácí mazlíčky, zejména kočky a psy. Po výbuchu se řada lidí logicky starala o bezpečí své a svých příbuzných. Teprve později si lidé uvědomili, že nemohou zvířata najít. Tlaková vlna některé kočky vyhodila z oken, psi v panice utekli do ulic.
Už krátce po výbuchu však lidé ignorovali nebezpečí a vraceli se do poničených příbytků čtyřnohé členy domácnosti hledat. „Úplně jsem šílela. Hledala jsem je v ulicích do noci, nemohla jsem spát,“ uvedla osmačtyřicetiletá Rita Ragavlasová, které při výbuchu zmizely kočky Luna a Dodo.
Záchrana domácího zvířete je pro majitele darem z nebes
Už dvě hodiny po explozi zformovala nezisková organizace pro ochranu zvířat Animals Lebanon první dobrovolníky, kteří se vydali hledat zraněná a vyděšená zvířata. Během dalších hodin se přihlásilo na 250 dobrovolníků, kteří nehleděli na vlastní bezpečí a zachraňovali přeživší kočky a psy.
Během prvních deseti dnů se jim podařilo vrátit 104 zvířat jejich majitelům, do ošetřování veterinářům předat 73 zvířat a postarat se o dalších 30 psů či koček, jejichž majitelé se zatím nenašli. Kromě toho dobrovolníci rozdistribuovali přes dvě tuny krmiva.
V Bejrútu naši pomoc všichni vítali, líčí český kynolog
Záchrana vyžaduje kromě notné dávky odvahy i pořádnou trpělivost. Zvířata jsou totiž vyděšená a i když je dobrovolníci zahlédnou v troskách, dostat se k nim znamená často se na místo vracet i několik dní po sobě.
Pro majitele, kteří často přišli o všechno, má opětovné shledání se svými mazlíčky terapeutický účinek. To je případ i Rity Ragavlasové. Jejího kocourka Dodo našel jeden z dobrovolníků ve zničeném bytě po čtyřech dnech. Pro kočku vlezl poničeným oknem v prvním patře.
„Mít ho zpátky je opravdu jako terapie. Je to něco z vašeho zmizelého života, co zůstává. Od doby, co našli Doda, jsem schopná se zase usmívat,“ svěřila se Ragavlasová.