Článek
„Když nám bylo deset let, namalovala nás akademická malířka Mária Medvecká z Tvrdošína,“ svěřuje se Právu Marta Cisáriková, jedna ze dvou dětských modelek.
„Byly jsme nerozlučné kamarádky, ale Margita si pak vzala muže z Trstené, kam se odstěhovala. Já stále žiji v Tvrdošíně, jen kousek od galerie Márie Medvecké,“ rozpovídá se Cisáriková. Když se obě ženy potkaly, opět si zavzpomínaly na malování obrazu, který je proslavil.
„Malířka si nás vybrala pro malování. Nebylo to pro nás lehké, chtěly jsme běhat venku, a ne sedět celé hodiny v ateliéru. Líbilo se nám ale, když nás vzala z vyučování. Když jsme už nevydržely sedět, dávala nám sladkosti nebo tři koruny, abychom se ještě chvíli nehýbaly,“ má v živé paměti Margita Hlaváčiková.
Rodiče měli radost
Obraz pro návrh bankovky muselo v Praze schválit ministerstvo financí a následně šel do tiskárny. Podle slov obou měli z jejich úspěchu největší radost rodiče. „Když otec přišel z hospody, vždy si pochvaloval, že si za mě něco dal,“ dodává Hlaváčiková.
„Když se mi narodily děti, rodiče jim dali desetikorunu se slovy: kup si za maminku zmrzlinu,“ směje se při vzpomínce Cisáriková.
Desetikoruna byla v oběhu 27 let.
Dívka v šátku (Hlaváčiková) měla znázorňovat starou Oravu a dívka v pionýrském šátku (Cisáriková) novou dobu. „Málokdo si všiml, že v ruce držím štětec, s nímž opyluji květy. Malířka mi dala do ruky prut, abych udržela ruce v této poloze,“ vzpomíná Cisáriková.
Jako malé si často hrávaly na dvoře. Medvecká je znala od malička. Hlaváčiková měla krátké vlasy, proto ji malovala v šátku. Cisáriková zase vlasy dlouhé, zapletené v copech.
„Když Margita nemohla přijít na malování, dala malířka šátek mně na hlavu a malovala dál. Trvalo to téměř dva roky,“ říká Cisáriková.
Dodnes chodí žádosti o podpis
Dodnes jim chodí poštou žádosti o podpis. Různí sběratelé i obyčejní lidé ze Slovenska i z České republiky jim posílají v obálkách staré desetikoruny a žádají o podpis.
„Někteří jsou velmi pozorní a vloží do obálky peníze na známku, abychom neměly žádné výdaje. Podepisujeme se naším příjmením za svobodna.
Desetikoruny s našimi podpisy si pak sběratelé vyměňují mezi sebou,“ líčí neutichající zájem Margita Hlaváčiková.