Dívka přišla o nohu, nyní tančí v reklamě na Toyotu

Loni v létě vyhrála Pollyanna také místo v letním intenzivním kurzu právě v Anglickém národním baletu. Tento rok ji čekají maturitní zkoušky a pomaturitní plány má už vyřešené. Dostala se na studium tance na školu v britském Leedsu. Svůj příběh vyprávěla serveru The Telegraph.

Všechno ale nebylo tak růžové, jak se může podle výčtu úspěchů zdát. O nohu přišla Pollyanna při tragické nehodě v pouhých dvou letech. Když přecházela se svou matkou a babičkou ulici, srazil je autobus. Babička byla na místě mrtvá a matka těžce zraněná.

Sama Pollyanna si kvůli nízkému věku nepamatuje období, kdy měla obě nohy, ani období, které následovalo po nehodě. Její rodiče na ni však vzpomínají jako na dítě, která se ničím nenechalo zastavit.

„Moji rodiče mi říkají, že to, že mám jednu nohu, pro mě nikdy nebyl problém, stejně jako pro ně není problém mít dvě nohy. Asi jsem se cítila trochu jinak, než moji kamarádi ve škole, protože jsem nemohla tak rychle běhat. Ale pořád jsem mohla chodit, skákat a poskakovat a všichni na mě byli moc hodní,“ popisuje Pollyanna své dětství.

Na své dospívání vzpomíná jako na šťastné, protože byla vždy obklopena přáteli a rodinou, která ji nikdy nelitovala a vždy podporovala.

Za výrazný moment ve svém životě považuje zkoušku v baletní škole, když jí bylo sedm let. Tedy rok po tom, kdy s baletem začala. Učitelka ji tehdy strhla body za to, že nedokázala stát na špičce.

„Ale jak bych mohla – vždyť nemám pravou nohu! Tehdy jsem o tom nevěděla, ale rodiče přímo zuřili,“ komentuje nepříjemnou událost Pollyanna.

Od tance ji to ale neodradilo, jen už nešla na žádnou zkoušku. Začala chodit na soukromé hodiny a také trénovala sama před televizí. Teď když je starší, myslí si, že zkoušky a známky nic nedokazují. Negativní zkušenost ji také utvrdila v tom, jak zásadní je mít pořádnou protézu, která umožňuje nejen chůzi, ale i tanec a běh.

Jenže stoji na špičce, baletní technice, které se říká „en pointe“, se Pollyanna vyhnout nemohla, pokud to s baletem myslela vážně. Při tanci je totiž tato technika zásadní. Její otec se tak rozhodl o problému promluvit na sociálních sítích. Dostalo se mu nespočet reakcí a rad, jak problém vyřešit. Nakonec se objevil i vynálezce Yusuf Muhammad. Ten vytvořil pro Pollyannu speciální protézu, která jí vysněné „en pointe“ konečně umožnila.

Rodina Pollyanny nepomáhá pouze své dceři, myslí také na ostatní děti. Její matka Sarah se svou sestrou založila nadaci Elizabeth’s Legacy of Hope, jejímž cílem je získat peníze na správné operace a protézy pro děti v Africe a Indii. Nadaci pojmenovali po zesnulé matce.

Její otec, který pracuje v redakci The Daily Telegraph, vybral pro děti s amputovanou nohou už desítky tisíc liber. Aby toho nebylo málo, Pollyanny starší sestra Sapphire se nyní chystá běžet půl maraton s cílem vybrat další peníze pro děti s amputovanou nohou v Africe.

Pollyanna tento měsíc oslavila osmnácté narozeniny. Užila si sice oslavy, ale přišla taky frustrace a zklamání. Britská vláda totiž už žádnému mladému člověku nechce poskytnout bezplatně běžecké protézy.

„Zdá se mi, že vláda má zájem pomáhat lidem v pohybu, ale ne v tom správném. A to je něco, co se musí změnit,“ dodává Pollyanna. Je tedy jasné, že svoje nadšení a vervu ani tak neztrácí.