Článek
Zvířatům se věnoval v mnoha oblastech. Zkušenosti má s kynologií, herpetologií nebo sokolnictvím. K filmu se ale dostal úplnou náhodou. „Jednou jsem šel s ochočeným krkavcem po lese a zastavil mě nějaký člověk. Říkal ‚jé, vy máte havrana, my chceme točit Arabelu, nechtěl byste s námi spolupracovat?‘ Tak jsem mu řekl, že je to krkavec, ale že půjdu,“ vypráví Tomšovský.
Po Arabele následovaly desítky až stovky filmových i divadelních titulů, pro které zvířata cvičí. „Pracuji se všemi zvířaty, co si scénaristi vymyslí, od myší až po velblouda,“ říká. Mezi takovými je i slepice, kterou si do hry Mein Kampf vymyslela režisérka pražského Švandova divadla.
Václav Tomšovský se svou slepicí Lucií v zákulisí divadelního představení
Tomšovský tedy začal výcvik se třemi slepicemi, herecký talent ale projevila jen jedna. „Manželka ji zachránila od klecových slepic, co nemají peří a lidi si je berou domů, aby se o ně postarali a ony jim pak snášely vajíčka,“ vypráví Tomšovský.
„Shodou okolností se pak stala herečkou a hraje už minimálně 6 let. Jednou o divadelních prázdninách ale snesla dvě vajíčka. Pak se na to vyprdla, prý bude radši herečkou,“ směje se cvičitel.
Trikový specialista vzpomíná, jak „donutil” Lábuse v Arabele létat bez počítače
Ten si na slepici Lucii nejvíc cení toho, že je s ní legrace a je vidět, že přemýšlí.
„Zvířata mě celý život překvapují svou inteligencí. Někdy mám ten dojem, že na ně ani nemám,“ dodává Tomšovský.
Svou dosud největší roli dostala Lucie ve filmu Bába z ledu, zahrála si ale také v několika divadelních představeních. „Využíváme přirozených schopností zvířete, aby to bylo ve filmu uvěřitelné a nevypadalo to jako výcvik. Dokážeme, aby šla z bodu A do bodu B a chovala se jednoduše jako slepice. Aby nám neulítla mezi diváky, na znamení odešla z jeviště a podobně,“ přiblížil Tomšovský.
Slepice Lucie hraje už přes 6 let. Účinkovala ve filmu i několika divadelních představeních.
Novinkám prozradil i úsměvnou historku, kdy zapomněl na divadelní představení. Slepice byla doma, on přes celé město na jiném natáčení. „Bylo půl sedmé, představení začínalo v sedm a hned se slepicí. Zavolal jsem manželce, ať slepici vezme a jede do divadla, že jsem na cestě. Tam jsem zjistil, že to není Lucka,” vypráví.
„Manželka tedy spěchala zpátky pro Lucku, pro tu správnou slepici. Já jsem nemohl hercům říct, že tahle slepice neposlouchá a bude si dělat co chce, to bych je úplně rozhodil. Opravdu to nefungovalo, režisérka za mnou i přišla a říkala, že jí to dneska moc nejde. Nikomu jsem nic neřekl a o pauze je vyměnil,“ směje se. „Režisérka i herci pak usoudili, že asi měla jen herecké okno.”