Článek
Zařízení funguje jednoduše. Je vybaveno kamerou a softwarem na rozpoznávání obličeje a jeho výrazů. Matný povrch se promění na zrcadlo teprve v okamžiku, kdy software rozpozná úsměv na vaší tváři. Na rozdíl od běžných zrcadel je Ilhanův vynález nepoměrně dražší, momentálně je k dostání za dva až tři tisíce dolarů (zhruba 45 až 66 tisíc korun).
Absolventa vysoké výtvarné školy v New Yorku inspirovala těžká životní situace jednoho z jeho blízkých členů rodiny, který dlouho bojoval právě s rakovinou. „Řekl mi, že od doby, kdy mu byla oznámena diagnóza, bylo velice obtížné podívat se na sebe do zrcadla,“ sdělil CNN mladý designér.
Ilhanovým cílem bylo ulehčit pacientům obtížné období před i po léčbě zákeřné nemoci. Vynález funguje na základě prostého předpokladu: Naše emoce a výrazy jsou dvě spojené nádoby. Když jsme šťastní usmíváme se, ale funguje to rovněž i naopak. Když se usmíváme, dostaví se pocit štěstí.
Finální návrh zrcadla
„Pokud přinutíme naše obličejové svaly k úsměvu, náš mozek si myslí, že se muselo stát něco dobrého a zaplaví nás šťastný pocit,“ tvrdí Ilhan.
Pokrytecké a drahé, tvrdí kritici
Na vývoji zrcadla strávil designér více než dva roky, během kterých konzultoval svůj projekt s bezpočtem pacientů i lékařů v Tureckých nemocnicích. Cena produktu je však zatím příliš vysoká, než aby zrcadlo našlo široké využití.
Ilhan ale plánuje rozjet crowdfundingovou kampaň a doufá, že se mu cenu podaří srazit alespoň na 500 dolarů (zhruba 11 tisíc korun). Zrcadla rovněž plánuje darovat nemocnicím.
Kromě ceny ale designérův vynález vyvolal bouři nevole i kvůli samotnému principu zrcadla. Jedním z nejhlasitějších kritiků je redaktor magazínu Slate Jacob Brogan, který si sám bojem s rakovinou prošel. Zrcadlo pacienty neudělá šťastnějšími, pouze je k tomu „brutální silou“ donutí, míní Brogan.
„Slovo pacient má kořen v latinském výrazu trpět. Ti, kteří nás milují, mohou naše utrpení zmírnit, ale nemohou očekávat, že budeme žít bez něj,“ píše Brogan ve svém článku. Zrcadlo podle něj nepomáhá pacientům, ale je projevem pokrytecké kultury, která nesnese pohled na ošklivé lidi či malé děti na onkologickém oddělení.