Článek
Patnáctiletý Mahéš podle jeho ošetřujícího lékaře doktora Kongara trpí Prader-Williho syndromem (PWS). Porucha způsobuje, že má pacient neovladatelnou chuť k jídlu. Pacienti jsou většinou malého vzrůstu a už od narození mají oslabené svaly.
„Když se narodil, měl podváhu,“ říká Mahéšova matka, pětatřicetiletá Sulochana. Podle jejích slov chlapec začal nabírat první přebytečná kila, když se zotavoval z různých nachlazení a běžných krátkodobých nemocí.
„Naplnit potřeby rodiny pro mě bylo hodně těžké,“ přiznává žena. Mahéš toho snědl i víc než deset lidí a vzhledem ke své snížené schopnosti pohybu vyžadoval častou péči. Do školy přestal chodit ve čtvrté třídě. Lidé s PWS bývají podprůměrně inteligentní. Mají problémy s učením a poruchy emočního a sociálního vývoje. Matka pracovala po celou dobu dospívání syna na farmě a dostávala mizerný plat. Zároveň byla jedinou pracovní silou rodiny, přičemž obézní chlapec má ještě mladšího bratra.
Než si vzal lékař Mahéše do péče, vážil chlapec při 143 centimetrech celých 150 kilogramů. Lékař jej léčí zadarmo. Jeho matce navíc po dobu Mahéšovy léčby nabídl práci v nemocnici. Sulochana si tu za pár hodin denně vydělá mnohem víc než ve svém zaměstnání. Mahéš podstoupil chirurgický zákrok, při kterém mu byl odebrán tuk z těla. Přišel tak o přebytečných 45 kilogramů.
Chlapec nyní váží 104 kilogramů a očekává se, že pokud vše půjde dobře, mohl by zhubnout ještě dalších 50 kilogramů. Aby se mu to podařilo, musí pečlivě dodržovat jídelníček. Tak by se měl dostat na váhu, která odpovídá jeho výšce a věku.
Protože je PWS genetického původu, nelze jej podle všeho zcela vyléčit. Lékaři ale mohou zmírnit řadu nepříjemných příznaků a umožnit tak pacientovi kvalitní život.