Článek
Doura Europos, opěrný bod říše římské nedaleko hranic dnešního Iráku, byl po dobytí Peršany vydrancován, vypálen a opuštěn. Bitva byla opravdu nelítostná.
"Peršané chtěli narušit zdi hradeb a rozhodli se proto vyhloubit podzemní tunely. Římané však brzy zjistili, co se stalo a začali kopat tunely směřující proti těm perským. Když se pak v tunelu střetly dvě jednotky, byli na tom Římané zjevně hůře," uvedl profesor Simon James, kterého citoval list The Independent.
Chemická past v tunelu
Archeologové tu objevili 20 legionářů v kompletní bojové výstroji. Co se přesně stalo? Dostat do tunelu širokého necelé dva metry celý oddíl římské legie nebylo opravdu snadné. Peršané zřejmě vytušili záměry Římanů, uvedl profesor James, a připravili jim kruté překvapení. Ve své části tunelu připravili kovářské měchy a ohřívadla na žhavé uhlí.
Když Římané padli do pasti, vypustili Peršané chemické látky a římští vojáci v několika vteřinách padli k zemi v bezvědomí. Během několika minut nastala smrt. Tak byly vysvětleny krystaly síry a stopy po dehtu, které archeologové v tunelech lokality Doura Europos nalezli.
Už pravěk znal chemické zbraně
Za úplně první případy použití chemie ve válce se však dá považovat i namáčení hrotů do jedů (získaných hlavně od hadů a štírů), či primitivní bombardování protivníka včelími úly.
Ve starověku, se pak objevují zmínky o tajemném trávení nepřátel v mytologických textech Sumerů a Chetitů, stejně jako v řeckých bájích. V Indii se pak dochovaly starověké recepty jak otrávit vodu, nebo připravit jedovatý dým.Také v Číně existují podobné, tři tisíce let staré záznamy.V roce 178 n. l. je pak popsán případ povstání rolníků, které bylo potlačeno i s pomocí "duši-požírající" mlhy, která obsahovala arsenik. Během středověku se v Evropě používaly při dobývání hradů výkaly, splašky a také nehašené vápno.