České celebrity a jejich vysvědčení

Korec Vlasta: Nejhorší čtyři trojky. To bylo právě ve třetím ročníku, kdy si člověk myslí, že je pohoda a nic nemusí dělat.

Bouček Libor: Nejhorší byly tři trojky ve třeťáku na gymplu.

Visnerová Renáta: Tak to bylo hrozný, to nemůžu rodičům udělat, to nemůžu přiznat. Bylo to na střední.

Vondráček Petr: 4. ročník, gymnázium pololetí. Matematika za čtyři. Jediná čtyřka v mém životě.

Špindlerová Petra: Na základní škole byla moje nejhorší známka dvojka a dál se raději nechci vyjadřovat.

Bendová Alice: Nějaká trojka tam byla, a to bylo na střední.

Korec Vlasta: Nejlepší byla maturita, to se mi podařilo ze čtyř předmětů maturovat za pět.

Bouček Libor: Samé jedničky, samozřejmě. To jsem  měl celou základku.

Visnerová Renáta: To bylo v první třídě v pololetí.

Vondráček Petr: Maturitní, samé jedničky

Špindlerová Petra: To s vyznamenáním, to bylo na základní škole.

Bendová Alice: To byla určitě jednička v první třídě.

Korec Vlasta: Poznámku si pamatuju přesně, v sedmé třídě jsme si měnili třídy a jeden kluk nechtěl odejít, když jsme se k nim stěhovali. Jeden mladší spolužák nechtěl dát třídu, odmítal se odstěhovat. Bránil jsem naše práva, tak jsme se poprali a on si odřel ucho. Díky tomu jsem dostal poznámku: Natrhl spolužákovi ucho. Tu žákovskou mi dal učitel zpátky a já jsem se tomu začal smát. Pan učitel nelenil a dopsal ...a ještě se tomu směje. Nepochopil, že jsem bránil zájmy třídy.

Bouček Libor: Jo jo, neustále konstruktivně lže a mystifikuje svou třídní učitelku.

Visnerová Renáta: Určitě jsem nějaké měla, ale tyhle hrůzy jsem už raději vytěsnila z hlavy.

Vondráček Petr: Když jsme o velké přestávce na chodbě korzovali dokola, tak jsem se schoval do laboratorního stolu a dostal jsem poznámku: Byl v laboratorním stole.

Špindlerová Petra: Poznámky jsem dostávala. Nechovala jsem se vždycky podle představ profesorů, zkrátka jsem nebyla vždycky ta hodná Hanička jako v seriálu. V první třídě jsem jedné holčičce propíchala ruku kružítkem. Ona totiž psala líp než já a oni mi ji dávali za příklad. Tak jsem se ji chtěla pomstít.

Bendová Alice: Načapána při kouření v baru Rebeka a požívala alkoholické nápoje v době vyučování.

Korec Vlasta: Nikdy, všechny průšvihy jsem vychytal a věřte, že jich nebylo málo. Nasadil jsem úsměv, andělský kukuč, a to zabralo.

Bouček Libor:  Asi třídní jsem někdy dostal, ale už nevím za co.

Visnerová Renáta: Nedostala.

Vondráček Petr: Dostal jsem třídní důtku. Když jsem se s kamarádem vzdálil z letního kurzu do nedaleké hospůdky.

Špindlerová Petra: Sníženou známku z chování ne, protože moje maminka byla učitelka, tak to tak daleko nedošlo. Dozvěděla se to vždycky dřív než jsem ji stačila cokoliv vysvětlit. Touto cestou chci říct, že lituji všechny děti z učitelských rodin.

Bendová Alice: Mám pocit, že něco takového jsem měla právě ve druháku za chození za školu. Ale nejsem si jista, jestli to byla dvojka, důtka určitě.

Korec Vlasta: Jo, tak to mám. Viděl jsem to v jednou filmu. Když si to vysvědčení nascanujou a budou umět pracovat s počítačem, tak se dá z nedostatečné udělat chvalitebná.

Bouček Libor: Říkat doma, že už je to ve škole domluvený a příští vysvědčení bude určitě lepší. A hlavně pak posílat starší sourozence na třídní schůzky.

Visnerová Renáta: Já když jsem měla právě to nejhorší, tak jsem ho nechala ležet na stole a dělala, že se nic neděje. Pak se to u nás probíralo tak za týden, až to rodiče rozdýchali

Vondráček Petr: Já myslím, že rákoska už dneska nehrozí. Když dostanou vyhubováno, tak se chytit za nos a začít se učit.

Špindlerová Petra: Dobrá rada je říkat: "Jsem tak velká individualita, takže mi nikdo nerozumí."

Bendová Alice: Já jsem nikdy nebyla bita, ani za vysvědčení. Možná se trošku učit a nenechávat vše na poslední chvíli na což já jsem expert. Nic nedělám průběžně, i scénáře se učím na poslední chvilku.