Článek
Sbírání se pan Mládek věnuje celý život, až v posledních patnácti letech, tedy od té doby, co je v důchodu, je to pro něho práce na plný úvazek. „Vášeň vznikla v raném dětství, rodiče mi neustále pod stromeček dávali knížky a nikdy ne Merkura, jako dostávali ostatní spolužáci. To jsem bral jako takovou křivdu, tak jsem si slíbil, že až budu velký, udělám si radost a ta radost dospěla až do tohoto šíleného stavu,“ říká sběratel s úsměvem.
Ve své sbírce má i několik unikátů – americkou stavebnici American Building z roku 1913 (tu vydražil jeho syn v aukci a přišla ho na 20 000 korun), stavebnici Vašek z roku 1935, dírkovanou stavebnici Invicta, kterou má v jediném exempláři nebo stavebnici Technikum. Dále například ruské i čínské obdoby Merkuru. Nejvíce prý teď touží po stavebnici Mamut, která se kdysi vyráběla v Jablůnce, a zatím se mu nepodařilo ji nikdy vidět na vlastní oči.
Krabice se součástkami, šroubky i matičkami má sběratel prakticky po celém svém domě. Plná je stodola a dílna, krabice má ale schované i pod postelemi, pod stolem nebo ve skříních, zkrátka na jakémkoliv možném místě. „Manželka to mlčky trpí, ale občas jí cuká koutek, cítí se svým způsobem asi ukřivděná, nemám na ni totiž tolik času jako na Merkur,“ dodává s nadsázkou.
Některé stavebnice si pan Mládek nakoupil nebo vyměnil s jinými sběrateli. Nejčastěji mu ale různé dírkované stavebnice vozí lidé z celé republiky, protože jednoduše nevědí, co si s nimi počít. V současné době je po Čechách a na Slovensku celkem šest výstav stavebnice Merkur, kterým pan Mládek propůjčil i své klenoty. Jednu z nich, s názvem Já, Merkur, můžete vidět i v Muzeu hlavního města Prahy. V nejbližší době se část jeho sbírky dostane na výstavu až do Japonska.
Hlavní vášní pana Mládka je sice Merkur, který považuje za národní klenot. Vedle své neuvěřitelné sbírky stavebnic ale sbírá i nálepky ze zápalek - těch má prý kolem miliónu. A jeho manželka mu obstojně sekunduje, sama totiž sbírá například ubrousky nebo obaly od sýrů a čokolád.
Předchůdce stavebnice Merkur sestavil po první světové válce Čech Jaroslav Vancl. Na pulty hračkářství se stavebnice dostala v roce 1928, o dva roky později se začala vyrábět v šesti různých velikostech. Výroba oblíbené dětské hračky se nezastavila ani v nejtěžších dobách – továrna přežila válku i Vítězný únor, i když se ze stavebnice, vlivem vývozu, na nějaký čas stalo podpultové zboží. Oblíbená je mezi sběrateli i dětmi dodnes. Její součástky se používají i při konstrukci technologicky nejmodernějších robotů.