Článek
Záznam mapuje život dnes 31letého Coryho od 13. září 1991, kdy se narodil, až do jeho 30. narozenin.
V klipu se rychle střídají snímky z útlého dětství, přes školní a univerzitní léta, nechybějí fotky z fotbalových zápasů, rodinných Vánoc, cest po světě nebo nástupu do nové práce v Dubaji.
Původně chtěl nyní 66letý Ian svého syna fotografovat jen rok. „Po roce jsem si ale řekl, že bych možná mohl fotit dva roky. A tak to šlo dál. Když se objevil YouTube, mělo smysl z projektu udělat časosběrný film.“
Časosběr zachytil 30 let života v pár minutách
Vše začalo ještě před digitalizací, filmy se proto musely nechat vyvolat, vytisknout a uspořádat do fotoalb. „Doma v obývacím pokoji máme stále skříň se všemi denními fotografiemi,“ dodal Ian.
Kvůli drobným nehodám snímky z některých dnů chybí. Například vypadl celý měsíc, když se ve fotoaparátu omylem nepřetáčel film.
Nebo když Ianovi na dovolené v Chile ukradli foťák. Důsledný otec ale naopak třeba nutil učitele, aby si brali s sebou na školní výlety aparát a jeho syna dokumentovali i tam.
Jak Cory vzpomíná, někdy to bylo otravné, obzvlášť v pubertě, nyní je však hrdý.
„Pro mě je to velmi unikátní dílo a doufám, že se tátovi dostane nějakého uznání. Když už to došlo tak daleko, tak už s tím nepřestanu. Myslím, že budu prvním člověkem, který to podnikl od narození do smrti. Bude to celkem fajn, vidět něčí celý život.“
