Článek
Sedmadvacetiletý Florin Marin poznal Clementse před pěti lety díky seznamovací aplikaci. Bývalý vikář tehdy po smrti matky, se kterou žil, toužil po společnosti a dostal se až k Marinovi, jenž do Anglie přijel za prací.
I když se snažil prosadit v modelingu, začal mladý muž pracovat v kuchyni jedné z britských restaurací. Po seznámení s Clementsem se však k majetnému muži přestěhoval a v práci dal výpověď. O dva roky později pár stanul před oltářem.
S tím rodina postaršího muže nebyla rozhodně spokojena. „Proč by si někdo takhle mladý bral osmdesátiletého muže? Nemusíte být jaderný fyzik, abyste si dokázal odpovědět, že mu jde o peníze. Ale já se nezlobím kvůli penězům, vadí mi, že Phillipa takhle někdo využíval,” tvrdí Clementsův bratr Tony.
Drahoušci, není moje chyba, že mi nechal peníze.
Absolvent oboru teologie však varování svého bratra ignoroval a tvrdil, že jej mladý muž „naučil znovu žít”. Za takovou lekci však zaplatil nemalou částku. Marin se totiž rozhodně nebál nakupovat drahé oblečení, hýřit penězi v gay klubech, pendlovat mezi Rumunskem a Velkou Británií a celkově si užívat život na vysoké noze.
Po svatbě se dvojice rozhodla, že si pořídí sídlo v Rumunsku, které měl dotovat Clements ze svého. Vzhledem k tomu, že se manželům žádná nemovitost nepozdávala a výdaje neklesaly, hotovost rychle mizela. Nakonec Clements prodal dům v anglickém Kentu a místo toho si pár pořídil dvoupokojový byt v Bukurešti.
Miloval jsem ho po svém. Něco jako člena rodiny. Měli jsme spolu vztah, který se zakládal na důvěře a pečování, nebyl sexuální. Staral se o mě, dával mi peníze, já mu to oplácel, třeba jsem mu vařil.
„Můj bratr platil úplně všechno. Volal mi také jeden jeho kamarád a říkal, že Phillipa jeho manžel obírá. Klidně přišel domů, řekl, že potřebuje tři tisíce liber (90 tisíc korun) a Phillip mu je prostě dal,” posteskl si Tony Clements, na jehož rady bratr nikdy nedal.
Nevěru toleroval
Později se musel Clements vyrovnat také s nevěrou. Marin pravidelně navštěvoval gay kluby a začal se stýkat s jistým Jesusem, Španělem ve středních letech. Tehdy se pár rozdělil a Clements se vrátil zpátky do Velké Británie. Vzhledem k tomu, že svůj dům ale prodal, musel bydlet v pronajatém pokoji u svého kamaráda.
Ani to však nevedlo k rozvodu a v březnu letošního roku se manželé opět shledali v rumunské metropoli. „Oba jsme se toho naučili až až,” uvedl tehdy Clements. „Vím, že Florianovi musím dát prostor. Nevadí mi, že chodí do gay klubů, musí se stýkat s mladšími lidmi. To je velmi důležité, když je mezi námi takový věkový rozdíl,” domníval se Clements, jenž se objevil se svým manželem i v několika televizních pořadech.
Vzhledem ke koronavirové pandemii zůstal pár posledního čtvrt roku v Rumunsku, zdravotní stav Clementse se zhoršil a minulý týden zemřel v nemocnici v Bukurešti.
Smutnou informaci volal Marin také pozůstalému bratrovi Tonymu. „Věděl jsem, že na tom není nejlépe, přesto mě to velmi zasáhlo. Navíc jeho manžel neprojevoval skoro žádné emoce. Volal mi 40 minut poté, co zemřel, a ani nebrečel,” postěžoval si Tony Clements, který zdědil pouze dvě rodinné fotografie a nemohl se kvůli cestovním restrikcím ani zúčastnit pohřbu.
Přáli by mi smutek
Absenci smutku mladý Rumun se zářivě bílými zuby popírá. „Brečel jsem dva dny. Ale Phillip by nechtěl, abych brečel. Miloval jsem ho po svém. Něco jako člena rodiny. Měli jsme spolu vztah, který se zakládal na důvěře a pečování, nebyl sexuální. Staral se o mě, dával mi peníze, já mu to oplácel, třeba jsem mu vařil,” vysvětluje Marin, jenž se vůbec netají tím, že jeho největší zálibou je život v luxusu.
Belgičan dostává devět let denně pizzu, kterou si neobjednal
Po smrti Clementse si Marin podle britského Daily Mailu přijde na slušné dědictví. Kromě bytu mu připadne také plnění ze životní pojistky ve výši 150 tisíc liber (4,5 milionu korun) a renta pro vdovce ve výši dvou tisíc liber (60 tisíc korun), která mu bude vyplácena do konce života.
„Byl to můj manžel a je to moje právo. Drahoušci, není moje chyba, že mi nechal peníze. Nebudu dávat najevo svoje emoce, protože je mnoho lidí, kteří by mi ten smutek vysloveně přáli,” dodává vdovec.