Článek
Byly to doby, kdy branku slavného klubu hájil dánský brankář Peter Schmeichel a Manchester United patřil k nejlepším týmům světa. Panyawarovi bylo tehdy zhruba 11 let a u kamaráda viděl v televizi kousek zápasu a naprosto jej nadchl.
„Dodnes si to pamatuju, sním o tom, jak se jednou půjdu podívat na jejich stadion, ale vím, že se mi to nikdy nesplní,“ uznává dnes 37letý muž.
Panyawaro ve 12 letech dobrovolně odešel z rodinné farmy do kláštera v Thajsku, kde začal vyznávat théravádový buddhismus (původní směr buddhismu).
Tímto krokem chtěl dokázat rodině, že na něj může být pyšná. Ještě jako dítě se zřekl mnoha radostí. Nesmí sledovat televizi, slavit vlastní narozeniny, jezdit na kole, běhat, dotýkat se žen ani spát na běžné posteli. Celkem má jeho život 227 přísných pravidel.
„Jako lidské bytosti máme pochopitelně stejné pocity a sny jako ostatní. Ale umíme se ovládat a kontrolovat vlastní mysl,“ vysvětluje pro BBC mnich, který svoji matku a sourozence vídá jen sporadicky.
„Ze začátku jsem je asi tři roky neviděl, bylo to těžké období. Ale napsal jsem si na papírek, že to zvládnu a budou na mě pyšní,“ vzpomíná.
S maminkou si telefonuje
Jeho duchovní cesta jej zavedla až do Skotska, kde se stal hlavním mnichem klášteru Dhammapadipa v Edinburghu.
Do Velké Británie přitom přijel na zkoušku, v klášteře už ale zůstal. Většinu času tráví přemýšlením a navazováním kontaktu s přírodou. Nejraději se dotýká kůry stromů a listů.
„Příroda mi pomáhá utužovat sílu mysli. Všichni z přírody pocházíme a já myslím, že je dobré se k ní vracet,“ říká.
Dodává však, že se nebrání používání technologií. „S maminkou třeba mluvím díky mobilnímu telefonu. Pomáhá mi to zvládat stesk po domově. Není jí teď zrovna dobře, takže na ni dohlížím, i když jsem tak daleko od domova,“ uzavírá svůj příběh Panyawaro.
Rozvodněnou řeku musel překonat buddhistický mnich po laně
