Brzy mu bude 91 let, ale pořád jezdí „dvanáctky“ za volantem náklaďáku

Nyní vitální senior za volant nákladního auta poprvé usedl již v roce 1950 v Německu, kam byl odvelen v rámci základní vojenské služby. Po návratu do Anglie se řízení stalo jeho povoláním a této profese se drží dodnes, přestože mu v březnu bude již 91 let.

„Dokud se cítím fit, tak budu pokračovat bez ohledu na věk,“ řekl před pár dny serveru The Telegraph s tím, že je na práci zvyklý. „Minulý týden jsem jezdil každý den, určitě jsem pracoval více než 40 hodin,“ dává jasně najevo, že v práci nemá žádné úlevy.

„A zítra budu v práci asi dvanáct hodin. Vyrážím do Birminghamu v pět ráno, a když se vrátím, tak bude kolem pěti odpoledne,“ nasazuje ještě těžší kalibr. Zároveň však dodává, že dnes už přece jen jezdí spíše „kratší“ trasy, zhruba do 250 kilometrů.

Po návratu z vojny začal nejprve rozvážet pohonné hmoty pro společnost Esso, po pár letech pak nastoupil ke svému otci do přepravní firmy E. Wilson & Sons. Když otec v roce 1970 zemřel, tak pan Wilson rodinný podnik převzal a provozuje ho dodnes.

„Pracuji tedy pro sebe. Ale kdybych měl dělat pro někoho jiného, tak bych už dávno skončil,“ přidává další důvod své profesní dlouhověkosti. Jezdí náklaďákem z roku 1993 a občas vtipkuje, že není jisté, kdo odejde do důchodu dřív.

Nejen se svým povoláním má velmi dlouhý vztah. O rok mladší manželku Mavis potkal, když mu bylo patnáct a po šesti letech se vzali. Žena ho v práci podporuje, a jak říká sám pan Wilson, elektřina a plyn zdražují, a tak se příjem z práce stále hodí.

Ve svém věku musí každý rok procházet lékařskou prohlídkou, zda je k řízení způsobilý, a zatím se to pokaždé podařilo. Přesto uvažuje, že by příští rok šoférské řemeslo definitivně opustil. „Možná skončím, ale záleží také na mé ženě, brzy jí už přece jen také bude devadesát,“ přemýšlí zkušený řidič o konci kariéry.

Pokud by přece jen skončil, plánují s manželkou výlet do Thajska. „Už patnáct let tam žije můj kamarád. Byli jsme za ním už asi šestkrát, ale kvůli covidu jsme se pět let neviděli,“ objasňuje záměr letět na druhý konec světa.

Za více než sedm dekád za volanty nákladních automobilů najezdil pan Wilson miliony kilometrů a nikdy neměl jedinou nehodu. Nejdelší volno, které kdy měl, trvalo sedm týdnů. Ale to bylo už před padesáti lety. Tehdy si totiž zlomil nohu, což je pro řidiče značná komplikace.