Článek
Přestože oba bratři nepocházejí z rodiny tzv. ajznboňáků, postavit velký model domácího kolejiště byl jejich sen od dětství. Aby nemuseli čekat ještě několik let do důchodu, jak původně zamýšleli, rozhodli se nápad realizovat před rokem a půl za pomoci profesionálních modelářů Otty Vopičky a Marie Moučkové. Konkrétní představu vdechl malému světu železnice jeden z bratrů.
„Láska k vláčkům asi pramení z dětství. Bydleli jsme nedaleko hlavního nádraží na pražských Vinohradech, kam mě tatínek také často brával,“ říká Pavel Novák.
Tento advokát modelu obětoval dvě místnosti ze své pracovny v pražské Troji.
Největší díl práce ale odvedla dvojice modelářů. Paní Moučková přinášela kreativní nápady, pan Vopička pak technické řešení. Karel Novák vyhledával figurky a doplňky, které na kolejišti tvoří detaily a jednotlivé scénáře. Každý panáček pak při čekání na vlak prožívá svůj příběh.
Do železnice se promítly i scénáře a příběhy ze života lidí.
„V současné době disponujeme šestadvaceti lokomotivami, ať už parními, motorovými, nebo elektrickými, a zhruba dvěma stovkami vagónů, které se mohou pohybovat po kolejišti. Pokud jde o figurky a vozidla, což jsou statické prvky, tak figurek je kolem 500 a vozidel 116,“ přibližuje majitel modelu.
Na modelu nechybí ani vybudované město Velké Veselí a vesnička Veselíčko.
Projekt a následné postavení celého modelu trvalo tři čtvrtě roku. Provoz na modelu je řízený digitálně, najednou může po kolejích jezdit až osm vlaků. K tomu, aby člověk všechny vláčky na železnici uhlídal, byl vytvořen ovládací pult, na kterém se nastaví předem naplánovaná trasa. Každá mašinka má svůj kód, nakódovány jsou i ovladače.
„Touha zvětšovat kolejiště je velmi častá, druhá otázka je ovšem prostorová možnost. Zatím kolejiště zůstane tady, pokud by se jednou mělo stěhovat, s panem Vopičkou a paní Moučkovou máme naplánováno, že by došlo k rozšíření rohu železnice, kde bychom měli hluboké údolí, viadukt a vyšší trať,” nastiňuje plány do budoucna Pavel Novák.