Bomba, pistole, družice. Taková jména mají mít v Severní Koreji nejen děti

Diktatura v Severní Koreji učinila další krok v omezování svobod vlastních občanů. Rodiče tak už nemohou dávat svým dětem jména podle vlastních preferencí, ale musí i v tomto ohledu prokázat vlastenecké cítění. Nařízení se ovšem týká i starších lidí, kteří si mají jména změnit tak, aby nesla patřičné politické poselství.

Velmi nevhodná jsou tak jména končící na samohlásku, která většinou vyjadřují něco „změkčilého“, například jméno A Ri (v překladu milovaná) nebo Su Mi (překrásná).

Naproti tomu dostatečně vlastenecká jména jsou například Čong-il (čong je v překladu pistole) nebo Pok-il (bomba). Na seznamu vhodných jmen se pak mimo jiné objevují třeba i Čung-sim (oddanost) nebo Ui-song (družice).

Ovšem ani to ještě není všechno. Režim totiž zároveň vydal doporučení, aby se podle nového nařízení přejmenovali i ti, jejichž jména nová kritéria nesplňují. V opačném případě vedení státu vyhrožuje přísnými sankcemi.

Občanům se to samozřejmě nelíbí. Jeden z nich pro Radio Free Asia anonymně potvrdil, že zhruba poslední měsíc jsou v tomto ohledu velmi aktivní zejména takzvané sousedské hlídky, které ke změnám nabádají a evidují je.

„Lidé, kteří nemají na konci jména souhlásku, budou muset do konce roku ke svým jménům přidat nějaký politický význam, aby splnili nové revoluční standardy,“ osvětlil oslovený zdroj současnou situaci.

Nastávající rodiče jsou podle něj často velmi neochotní se novému předpisu podřídit. Dokonce se mezi nimi údajně objevují hlasy, zda a nakolik má toto nařízení odrážet současný stav „hladu a útlaku“ v Severní Koreji.

Oficiální místa navíc v této souvislosti zdůrazňují další účel této nové normy: severokorejští občané nesmějí mít jména, která by se podobala těm jihokorejským. Režim totiž poměry v Jižní Koreji popisuje jako dekadentní západní yankee kulturu. Silné kritice čelila již řada starších generací, když lidé používali přezdívky inspirované čínskými, japonskými nebo právě jihokorejskými jmény.

Sami Severokorejci ovšem podle dostupných informací o tradičních jménech v soukromí docela vtipkují, protože jsou i na jejich poměry dost zastaralá. Jako kdyby se dnes v Česku někdo jmenoval třeba Věnceslav, Ignác nebo třeba Matylda.