Článek
Tři metry čtvereční, to je vše, co čtyřiačtyřicetiletý muž potřebuje ke štěstí. Přesně tolik místa má v malém přístřešku, kolem nějž si vybudoval věžičky, hradby a klenby z písku. Marcio původně měl kde bydlet, ale právě touha zdokonalovat hrad z písku ho nakonec vedla k tomu, že se na pláž rovnou přestěhoval.
Technicky se z něj stal bezdomovec, ale střechu nad hlavou Marcio má. A ne ledajakou – údržba všech částí hradu mu zabere několik hodin denně. Vše totiž musí zvlhčovat, aby se hrad nerozdrolil.
Jídlo si Marcio vaří na jednoduché plotýnce před hradem. Toaletu a sprchy navštěvuje v nedaleké hasičské stanici, která si za použití účtuje zhruba dvacet korun. Většinu Marciových příjmů tvoří dary od turistů, kteří se chtějí s neobvyklým „králem pláže“ vyfotit.
Bezdětný Marcio přiznává, že se někdy cítí osamělý, život bez nutnosti platit účty, hnát se za vyšším platem mu ale jinak více než vyhovuje. Ani on se ale od výdobytků civilizace neodstřihl úplně. Když jsou noci v Riu horké k nevydržení, chodí Marcio přespávat do domu svého přítele.