Beata Rajská neobléká jenom missky

I když klání o nejhezčí dívku republiky považuje Beata za jeden z vrcholů své pracovní sezóny, nemůže se při tvorbě odvázat, jak by chtěla.

Soutěžícím nesmí modelem uškodit, ale naopak jim spíš pomoci zvítězit. Extravagance, která nevadí na běžných přehlídkách, musí jít tentokrát stranou. "Musím respektovat módní trendy, ale zároveň i pana režiséra, který na mě řve, když holkám náhodou zmenším prsa nebo přidám v pase."

Pro semifinálová kola letos navrhla kolekci s názvem Rebelové, kterou chtěla reagovat na kontroverzní počínaní některých vítězek na stránkách erotických časopisů. Vedle sebe se vyskytuje elegance i odhalené prvky, baseballová čepice i závojíček. Pro finálový večer naopak zvolila něco z klasiky.

Kromě podmořského světa bude hned v úvodu k vidění móda 60. let., konkrétně kratičké šaty z vyšívaného tylu a saténu, a při dekoraci se dívky doslova blýsknou jako hrdinky pohádek Tisíce a jedné noci oděné do luxusního třpytivého materiálu. Právě kvůli práci s těmi nejdražšími látkami si Beata hlídá kvalitu strojů, jejichž vývoj jde rychle dopředu. A tak místo aby posílila svůj osmičlenný tým krejčových a jedné střihačky, spíš modernizuje techniku.

"Musím ale investice hodně zvažovat, protože naše vláda je na malé podnikatele, jako jsem já, dost tvrdá," posteskne si návrhářka, kterou si oblíbila celá řada známých osobností jako Pavla Charvátová, Sisa Sklovská a mezi posledními i Yvetta Simonová.

"Pro mě je to velká frajeřina, že si mě našla legenda naší populární hudby. Za všechno pětkrát poděkuje, ale mně připadá, že bych naopak měla děkovat já, že si mě vybrala," usmívá se vystudovaná historička, která žije a tvoří ve Žďáru nad Sázavou a před rokem otevřela svůj butik v pražské pasáži Lucerna. "Lidi se mě ptají na celebrity, ale nikdo si nevšimne třeba práce lékařů. Když u mě sedí lékař před operací, tak mi připadá jak božský Belmondo."

Dává přednost tomu, aby se lidé oblékali v různých salónech. "Protože jinak neprezentují svůj osobitý styl, ale styl jednoho návrháře," prohlašuje Rajská s tím, že její móda je určena ženě, která ví, co chce. "Být ženská, to je můj hlavní znak. Moc se nehrnu do vyslovené emancipace. Samozřejmě využívám mužské prvky, ale vždycky se snažím, aby žena zůstala krásná a měla sex-appeal, aby se zvýraznilo něco pikantního a provokujícího, ale zároveň, aby byla elegantní dámou. Nikdy nejdu do šokující odvázanosti."

Pro sebe si navrhuje hlavně společenské šaty, nejčastěji takzvané koktejlky. Ačkoli by si někdy chtěla udělat radost nákupem v jiném butiku, nakonec stejně zůstane u své značky, na kterou je zvyklá. "Zjišťuji, že u ostatních vychytávám takové blbinky, takže si nic nekoupím. Přijde mi to nezajímavé nebo nekvalitní," vysvětluje svou ustálenou volbu. Džínovinu, ve které se cítí nejpohodlněji, zase shání v obchodě u kamarádky.

Přestože by mohlo kdekoho napadnout, že Beata Rajská je promyšlenou obchodní značkou, návrhářka pseudonym nepoužívá. "Beatu, která v překladu z latiny znamená šťastná, svatá a blažená, vymyslel tatínek a příjmení jsem získala po svatbě. Manžel se mi teď směje a říká, že bych mu za to spojení měla platit."

Na Vysočině se rodina usadila po narození druhého syna Libora, kterému je dnes třináct. Devatenáctiletý Hynek studuje gymnázium v Brně a ke známé matce, jejíž práci jinak uznává, se někdy odmítne přihlásit.

"Vyprávěl, že jednou za ním přišly holky a ptaly se, jestli má něco společného s návrhářkou Rajskou. No, přece se nebudu chlubit tebou, ony mě musí zbožňovat, protože jsem to já, prohlásil. Ale když už jde do tuhého, tak se kluci přiznají."

Už v osmi letech si prohlížela módní časopisy a brzy se naučila také šít. Jenže po oděvní průmyslovce nastoupila do Bratislavy na filozofickou fakultu ke studiu historie a archivnictví. "Můj známý tvrdí, že každá třída obecné je dobrá, ale někdy mě mrzí, že jsem si třeba - pro pocit vlastního uspokojení - neudělala doktorát. V době, kdy jsem měla čas, jsem to nedotáhla do konce. Podobně mě štve, že naše generace nestudovala angličtinu, kterou teď doháním dnes a denně, učebnice mám všude na stolech i u postele."

S dějepisem přijde nárazově do kontaktu při četbě nebo sledování televizních dokumentů. "Starší syn zbožňuje všechno, co se týká Egypta, a když připravoval seminární práci, byl nadšený, co všechno doma máme." Jakmile Beata někam cestuje, prošmejdí všechny památky. "Mám ráda gotiku a secesi - jsou to dva protiklady, protože jeden všechno ubíjí a druhý zase jenom kvete."

Myslí si, že právě díky studiu jiného oboru, než kterým se momentálně živí, teď nemá pocit, že kvůli tomu, když neprosadí svoje šaty, se zboří svět. Přesto se ale někdy coby temperamentní Slovenka neudrží a vytočí se až doběla. "Jsem strašně náročná na sebe i na kolegy, kteří to pak odnášejí. Paní střihačka, krejčové, a hlavně asistentka. Uvědomila jsem si, že musím trochu zvolnit, abych rozčilováním neubližovala ostatním a nakonec především sobě."