Článek
Právě na přelomu roku se malé, křehké sušenky s proroctvím pro příští rok na malém lístku ukrytém uvnitř těší mimořádné oblibě.
„Lidé bývají konzervativní, takže nejčastější vzkaz z koláčku zní až banálně: Šťastný nový rok!“ přiznává Schäfer. Mezi jeho klíčové odběratele patří velké firmy, instituce a úřady, ale také domovy pro seniory. „Zájem má prakticky celá Evropa,“ libuje si.
Nejistá doba budí v lidech touhu po jistotách
Koláčky štěstí, sušenky osudu nebo také věštecké sušenky, ve světě známé i jako Fortune Cookies, prostě znovu frčí. A třeba ve Spolkové republice jsou k mání nejen v čínských restauracích, ale také v supermarketech či na benzínových pumpách.
Někteří si na mě i sáhnou, jako kdybych byl kominík
Gunther Hirschfelder (44), kulturolog z Řezna, dává zájem o tenhle specifický produkt do souvislosti s dobou. „V devadesátých letech panovala stabilita, studená válka skončila v kronikách a zdálo se, že při troše dobré vůle se všechno navzdory drobným zádrhelům v dobré obrátí,“ rekapituluje nálady.
Jenže s teroristickými útoky z 11. září 2001 na New York a Washington tento převládající pocit zmizel. „Následovaly a následují globalizace, digitalizace, klimatické změny. Lidé hledají veškeré možné cesty, jak si vysvětlit složitost měnící se situace, která na ně doléhá. A znepokojeně hledí vstříc tomu, co je čeká, či může čekat. Takže prostě a jednoduše rozlomte sladkost se vzkazem a zjistěte, s čím počítat a co vás nemine,“ zdůrazňuje vědec.
| Z Japonska do Kalifornie |
|---|
| Mnozí mají za to, že koláčky štěstí pocházejí z Číny, znají je totiž převážně z čínských restaurací |
| Zrodily se však v jedné svatyni poblíž japonského Kjóta |
| Ukrývaly 23 variant ručně psané věštby |
| Japonci je ve 30. letech přivezli do Kalifornie, provozovali tam totiž čínské, nikoli japonské občerstvení |
Pekař Schäfer se snaží už patnáct let šířit mezi zákazníky, jejich rodinami či známými dobrou náladu. „Ale poptávka je také po koláčcích smůly. Používám na ně černé barvivo a dovnitř umísťuji žertovná, ale v žádné případě depresivně katastrofická proroctví,“ dodává pekař.
V roce 1986 založil továrničku na sladkosti a v roce 2002 zákazníkům nabídl první pokroutky s předpovědí budoucnosti, na které může, ale nemusí být mnoho pravdy.
Přitom měl původně úplně jiné plány. Po studiu ekonomie a dosažení titulu inženýra se živil jako stavbyvedoucí v Kuvajtu, Iráku a Jordánsku. Tam se rozhodl vrátit do rodného Bad Abbachu a postavit se na vlastní nohy. Teď provozuje největší pekárnu štěstí v Evropě. Když se ho lidé ptají na profesi a on prozradí, co ho živí, zpravidla se ihned rozzáří a rozesměje. „Někteří si na mě i sáhnou, jako bych byl kominík,“ uzavírá.