Článek
Poprvé se Barbie v Americe objevila v kufřících podomních obchodníků před pětačtyřiceti lety. Vyvolala takovou bouři zájmu, že už o osm let později nestačily tamní továrny poptávku uspokojovat a bylo rozhodnuto vyrábět panenky v Asii.
Skromné začátky
Volba padla i na Tchaj-šan, tehdy ještě město plné levné pracovní síly. Začátky byly skromné, a tak v roce 1967 zaměstnávala první tchajwanská výrobna panenek zvaných v čínštině Pa-pi-wa-wa dvacet dělnic, které ondulovaly účesy panenek pomocí vařičů na rýži a jídelních hůlek.
Plat měly na tehdejší poměry nadprůměrný - dolar denně - a také pravidelnou stravu. Obchody šly tak dobře, že tam zakrátko stála moderní továrna s osmi tisíci zaměstnanců. Podnikatelský úspěch přitáhl na ostrov cizí investory, což přispělo k tomu, že Mattel musel v roce 1987 tchajwanskou pobočku zavřít. Životní úroveň a platy tam vzrostly tak, že firma přestěhovala výrobu do krajů s levnější pracovní silou - do pevninské Číny a Indonésie.
Vhodná přezdívka
Pa-pi-wa-wa ovšem zůstala jako symbol krásy a promítla se i do oblékání obyvatel ostrova. Její šaty se šily podle modelů módních es jako Dior, St. Laurent či Balenciaga. Číňané se přes ně seznamovali s evropskou módou tak intenzívně, že Tchajwan patří dodnes mezi hlavní zákazníky drahých salónů.
Jméno Barbie si berou často tamní dívky, když si hledají anglickou přezdívku. Jedna z nejpopulárnějších filmových hvězd si tam říká Barbie Hsu.
Před pěti lety se panenka Pa-piwa-wa stala aktérkou podivné svatby. Jistý Čang S'-sung se s ní v buddhistickém chrámu oženil, tedy přesněji jejím prostřednictvím s duchem mrtvé ženy, která spáchala sebevraždu. Čang věřil, že se nešťastnice vtělila právě do této figurky, s níž byl pak v přítomnosti rodiny oddán.