Článek
Celý příběh začal před více než třiceti lety. To jistý řidič kamiónu, jehož rodina pochází z městečka Bremervörde (zhruba 60 kilometrů od Hamburku), začal střádat feniky a dvoufeniky. Fenik měl hodnotu setiny německé marky. Řidič si je postupně skladoval v igelitových pytlích až do roku 2002, kdy Německo přešlo na euro.
Letos v květnu řidič zemřel a rodině tak mimo jiné odkázal dva a půl tuny drobných mincí. Naštěstí pro rodinu německá centrální banka staré marky (i feniky) vyměňuje neustále, a tak rodina mohla řidičovo nastřádané bohatství za eura vyměnit.
Zatímco ale mohou ostatní Němci zasílat staré peníze v obálce poštou, řidičovi dědici museli mince dovézt do banky v nákladním voze. Tam se jich ujal úředník Wolfgang Kemereit. Mince totiž nešlo spočítat ve speciálních počítacích strojích, spousta jich byla zarezlá a slepená dohromady.
Nebyla to práce, ale zábava
„Rukama mi prošla každá mince,“ sdělil Kemereit hamburskému serveru NDR. Peníze Kemereit počítal mimo své běžné pracovní povinnosti, i proto mu práce zabrala tak dlouho. „Docela jsem si to užíval, takže v tom nebyl žádný problém,“ řekl muž o činnosti, která by většinu běžných lidí unudila k smrti.
Hromadu mincí nakonec banka vyměnila za 8000 eur (zhruba 205 000 korun). Ke směně totiž používá pevný kurz 1,96 marky za euro. Starou měnu umožní směňovat za novou, dokud budou marky stále mezi lidmi. Podle odhadů banky jich je v oběhu stále ještě téměř 13 miliard.