Článek
Baldachýn dnes bohužel opět nebude. Ne, že bych nechtěl: smůla mě však pronásledovala na každém kroku, veškeré snažení přicházelo vepsí. Původně jsem se chtěl rozepsat o dokumentárním snímku "Padá hovno, něco si přej", který natočil režisér Ladislav Cmíral. Film je audiovizuálním ztvárněním životního příběhu amorálního mladíka ze Vsetína, kterého mám tu pochybnou čest znát. Film je natolik kontroverzní, že se o něm neodvážil psát ani František Fuka ve FFFilmu, ačkoliv právě František je znám láskou, již chová k příběhům rozpolcených mladíků s lehkou psychickou dysfunkcí.
Avšak když jsem objekt dokumentu - pana Vychopně - informoval o svém záměru zveřejnit adresu stránky, z níž si může každý (ale opravdu každý) celý film stáhnout a pustit ho sobě, svým známým a nebo dokonce i paní Pavlové z Falconu, jež si o něm stále ještě myslí, že je slušný mladík, začal vyhrožovat: "Nevím, proč bys zveřejňoval stránku, na níž se v ten okamžik objeví ten strašlivý obrázek a popisek "Řitní prolaps Tomáše Baldýnského".
Nehodlal jsem se nechat zastrašit (nevím totiž, co je to prolaps), navíc mi ve filmu rozebíraná Vychopňova platonická láska ke gorile nížinné z pražské ZOO připadala jako vhodně dojemné předvánoční téma. Začal jsem tedy vyjednávat: slíbil jsem mu, že když dá čtenářům Baldachýna možnost seznámit se s jeho soukromím, koupím mu pod stromeček věc, po které už dlouho touží.
Nicméně ani to jím nepohnulo. Nakonec jsem s ním uzavřel dohodu, o které nemohu mít dojem, že by byla pro mě nějak zvlášť výhodná. Vychopeň mi slíbil, že když odkážu na stránku filmu přesně těmito slovy "Ale co už můžu ztratit?!", čtenáři Baldachýna na ní něco určitě objeví. Nejsem si nějak jist, ale koneckonců co už můžu ztratit?!.
Ale pro klid duše uvádím přímý link na dvacetiminutový dokument (pozor - má 150 mega a to je to ještě ta horší verze). Už kvůli té gorile stojí za to.
Ale protože si nemohu být jistý výsledkem (očekávám, že překvapený Vychopeň během dnešního dne urychleně zasáhne), Baldachýn věnovat tomuto pozoruhodnému filmu věnovat nemohu. Gorila mě přivedla k možnosti věnovat se opům. Například podivuhodné situaci, která se odehrála během natáčení Banánových rybiček, v nichž se pozvaný šimpanz zamiloval do Haliny Pawlovské.
Ale na tom není nic divného. A to, že jí - poté co se na ni rozverně vrhnul - udělal cucflek ve výstřihu, se do televize stejně nedostalo.
Navíc to vlastně není moc vhodné předvánoční téma - rozhodně by to mohlo zhoršit vztahy mezi lidmi a šimpanzi. A Vánoce jsou svátky porozumění (jak já tomu šimpanzovi rozumím!). Chvíli jsem si pohrával s myšlenkou zahrát dnes na vážnou notu a věnovat se sbližování náboženství.
Objevil jsem totiž stránky, které mi zatím řekly o islámu víc než cokoli jiného. Internetová poradna "Zeptej se imáma" přináší odpovědi na nejpalčivější otázky moderního muslima (Welcome to Ask-Imam.com, the online fatwa resource!). Zvláště sekce Čistota (Tahaarah) je pramenem jak záhadných informací ("Musím vykonat wudu před každým salatem, i když nedělám hadath?" - "Není nutné vykonat wudu za každý salat, když už jste ve stavu wudu. Je to však vhodné.") i skutečně dramatických minipříběhů: například komplikovaný dotaz univerzitního studenta (nebo učitele?) ukrytý pod výmluvným titulkem: Moč, stolice, vítr: "1) v posledních měsících jsem během spánku cítil uvolnění moči. Jednou jsem se v noci náhle vzbudil a cítil, že musím jít močit i kálet, ale opět jsem usnul, neboť jsem byl příliš ospalý. O 3 hodiny později jsem se vzbudil a mé šaty byly suché a nikde ani stopa moči nebo stolice. Jsem velmi podezřívavý k trikům satana. Cítil jsem, že jsem možná močil či kálel a že si musím vyprat šaty a povlečení. Jak se mám zachovat příště?" - následují další tři dotazy, mezi nimiž nechybí ani žádost o přesný postup mytí penisu za nedostatku vody ("nezapomínejte, prosím, jakou nerozhodnost do mně satan vložil"). Dotazů na správné použití toalety tam mimochodem naleznete až znepokojivě mnoho. Nicméně odpověď na tento dotaz dokonale dokládá tolerantnost islámu: "Když mám během modlitby nekontrolovatelný únik moči, stisknu svůj orgán, aby moč nevytékala. Lidé však říkají, že má modlitba není řádná, protože obě ruce musí být na podlaze (já mám 1 na orgánu). Je to OK?". Vždyť který katolický farář by akceptoval únik moči během modlitby jako "omluvený"? Jenže každému je jasné, že takové téma je pro Baldachýn příliš suché.
A pak mi to došlo. Baldachýn se do předvánoční doby prostě nehodí. Vždyť kdo bych chtěl teď číst o hodinkách s katapultem, studii o polských názvech slavných filmů (i když takový Harry Potter a komnata tajemnic
má velký potenciál!). Kdo by si chtěl všímat detailů, které vytvořila příroda, ta mocná čarodějka...
když všude kolem zuří šílenství? Rozumějte, já jsem tam venku byl! A viděl jsem věci, jimž vy, lidé, nevěřili: rvačku o parkovací místo před obchodním domem Kaufland. Řidiče dodávky, jenž před sebou tlačil dámu s vozíkem, která se bláhově pokoušela místo držet svému dosud vzdálenému manželovi. Viděl jsem nezaměstnané s košíky plnými fritovacích hrnců, dívky přetahující se o poslední značkový svetr, když všude kolem zuří šílenství? Rozumějte, já jsem tam venku byl! Mluvil jsem s důchodkyní, která během prodejního zájezdu na Kokořín koupila pětiletému vnukovi pod stromeček sadu hrnců za třicet tisíc. Viděl jsem přicházet svátky klidu v ovzduší teroru. A jediné, co dokáže vystihnout jejich atmosféru, je videoklip, v němž jezevci s krvavými zuby skandují "Houba! Houba! Had! Had!". Už hodinu si s nimi pobrukuji. Pusťte si ho taky...
... a zpívejte s sebou "Dárky! Dárky! Hned! Hned!".
Snad vám to pomůže.
A hezký vánoce.
P. S. Sakra!
Já ten Baldachýn bejval mohl napsat... Protože vánoce jsou cool!
P. S. P. Sakra podruhé! Mufíme si pomáhat
Unikátní dokument Mufíme si pomáhat bude o Silvestra vysílán v České televizi v rámci pořadu s Noc s Andělem.