BALDACHÝN SPECIÁL: Muf is back!

Těm nyní budu vyprávět dramatický příběh Mufova osvobození. Protože - ano, je to tak - Baldachýn a jeho přátelé dokázali nemožné. MUF IS BACK!

Kdo z vás by dokázal zapomenout na okamžik, kdy média oznámila, že v Karlových Varech ukradli Mufa! No... nejspíš všichni, že, takže to možná připomeneme... Informace zde, zde, zde a zde (zkrátka šlohli takového toho pidižvíka ze Studia Kamarád, který neustále prudil Jůheláky). Možná je to i tím, že zatímco zahraniční tisk tiskl zprávu o Mufově zmizení na titulních stránkách...

... ten český se mu věnoval jen okrajově a navíc neinformoval zcela přesně.

Ano, ještě v Karlových Varech byla vytvořena pátrací skupina, která si vytkla za cíl osvobodit Mufa z područí jeho únosců. Tito čtyři přátelé, naši hrdinové - Hanka, Ringo, Martin a Baldachýn - dohromady známí jako "Muf-Team", podnikli za pomoci desítek dobrovolných pomocníků dramatické pátrání, na jehož konci bylo... ale nebudeme předbíhat.

Přesto bych měl na tomto místě předeslat jednu důležitou věc: ano, vím, že jsme trochu mešuge. Na druhou stranu nic z toho, co vám budu dnes vyprávět, není vymyšlené. Muf-Team skutečně existuje a skutečně prožil čtrnáct dní intenzívním pátrání po loutce Mufa. Za všechny dobré rady ve smyslu "měli byste dělat něco pořádného" předem děkuji a na úvod shrnu fakta.

Muf byl součástí expozice k 50. letům České televize umístěné v budově karlovarských Lázní 1 - spolu s Hary Šoumenem, Jůheláky, kostýmem Trautenberka (téže noci také odcizeným) a dalšími exponáty. Zatímco Trautenberkovy hadry někdo za pár dní anonymně vrátil do České televize s omluvným dopisem, jemuž nechyběla pokora ani pravopisné chyby...

... Muf se stále pohřešoval. Naštěstí existoval svědek, který nad ránem potkal tři opilé mladíky ve vínovém favoritu, kteří se chlubili tím, že mají Mufa v kufru. A tam začíná pátrání Muf-Teamu. Svědek nadiktoval značku auta policii (Muf byl televizí oceněn na 20 000 korun), pak ji však zapomněl a my si k ní museli pomoci jinak. Tajemství šéfkuchaře.

Pokaždé, když jsme o našem dalším postupu informovali policii, uvědomovali jsme si, že náš bezpečnostní sbor má jisté limity. Například při telefonování na mobilní telefon jejich ústředna hovor vždy po pěti minutách přeruší, aby neměla stanice velké účty. A to už nemluvím o tom, že dnešní policejní práce jen zřídka používá kreativní vyšetřovací postupy, jako je například práce v přestrojení či natáčení skrytou kamerou, což je - mezi námi - ta největší švanda. Ačkoliv měli členové Muf-Teamu před očima stále Mufovo osvobození, nezapomínali ani na to, že je léto, že je potřeba zažít nějaké dobrodružství a že když zavoláte na evidenci vozidel a budete chvíli přesvědčivě tvrdit, že jste šli v bílém obleku po ulici a nějaký vínový favorit se sokolovskou značku vás ohodil a způsobil vám škodu, nadiktují vám adresu majitele auta. Jdeme do akce.

Protože majitelem vozu je padesátiletý muž a svědek viděl tři mladíky, rozhodujeme se raději nejdříve ohledat terén a zjistit vše o podezřelé rodině. Podle oficiálních internetových stránek inkriminovaného města jsme usoudili, že se bude jednat o ospalé provinční sídlo s vyšším počtem věřících osob. Proto usuzujeme, že nejlepší identitou, již můžeme zvolit pro získání důvěry místních obyvatel, je sympatická dvojice skautských vedoucích...

Sestra Beruška a bratr Kalous

... v jejichž karimatce se však skrývá kamera Sony...

... a za nejbližším rohem další nenápadná dvojice - tlustý pán a jeho štíhlý přítel - s kamerou Canon. Na tomto místě se sluší připomenout, že na začátku pátrání po Mufovi byly naše znalosti skautingu tvořeny převážně polozapomenutými vzpomínkami na knihy E. T. Setona, zatímco dnes ohromujeme své známé i detaily jako je speciální způsob podávání ruky a podrobným vyprávěním o zařízení naší klubovny.

Po příjezdu na místo jsme však zjistili, že se naše odhady poněkud lišily od reality a že skautská dvojice pátrající po trojici chuligánů, kteří jim "ukradli totem" nezapadá do okolního prostředí ani našich představ o dokonalých mimikry. Na omláceném sídlišti vyšperkovaném obchody nabízejícími "výkup mobilních telefonů všech typů" či "míchání autolaků" působili možná až poněkud nepatřičně.

Ale obyvatelé sídliště, zcela konsternovaní setkáním s čistotou a lesní moudrostí, nakonec poskytli nějaké informace o rodinných poměrech podezřelých, přestože se většinou okamžitě zeptali, jestli ti, na něž se ptáme, jsou "Češi" nebo "naši".

A všudypřítomné děti se nakonec přidaly i k improvizované skautské akci očisty pískoviště a několik igelitek s odpadky, které konečně skončily v přeplněných popelnicích, snad tvoří jakýsi recyklovatelný pomníček naší odvážné výpravy.

Odjížděli jsme s dobrým pocitem, že jsme vnesli trochu poezie a čistokrevného šílenství do životů nic netušících spoluobčanů...

Nicméně k Mufovi jsme nebyli zas o tolik blíž. Už před tím, během přípravných prací, jsme probírali všechny možnosti, jak se dostat někomu do bytu a nenápadně zjistit, zda v něm není Muf přechováván. Protože jsme se chtěli alespoň jakžtakž pohybovat v mezích zákona (ano, je to diskutabilní, já vím - ale osud loutky byl v ohrožení, podle svědectví z počátku našeho pátrání uvažovali únosci o tom, že Mufa prodají do bazaru), chtěli jsme dosáhnout toho, aby nás do bytu pozvali jeho majitelé. Padaly nápady jako "průzkum veřejného mínění", "sčítání loutek" případně "hledáme bombu, která by se dala ukrýt do maňáska asi třicet centimetrů vysokého". Pak však přichází spásné řešení: Calgon Team!

V přestrojení za tvůrce populárních reklam, v nichž opravář praček s kamerou leze lidem do bytu a vyčítá jim špatnou kvalitu vody, za kterou mohou jiní, bychom jistě dosáhli pozvání do bytu. A tam bychom únosce mohli konfrontovat tváří v tvář. Navíc bychom jim mohli pohrozit tím, že jim jejich pračku už nikdy nesložíme dohromady (případně unést jejich topnou spirálu a nabídnout výměnu na dálničním odpočivadle). Nicméně Calgon Team není z produkčního hlediska jednoduchá věc - ani jeden z nás není profesionální filmař - nebo podvodník - a rozpočet na celou akci byl jen několik tisíc korun. Přesvědčivý Calgon Team čítá alespoň deset lidí s minimálně třemi draze vyhlížejícími kamerami, mikrofony, světly, tričky a kšiltovkami s logem Calgonu. A pak také přesvědčivým hercem (oblíbeného pana Bláhu jsme nesehnali), který by dokázal jednak hrát a jednak vymontovat z pračky spirálu a ukázat ji na kameru.

Na tomto místě bych chtěl hrdě prohlásit, že naše čtveřice dokázala celou akci připravit ke spuštění. Členy našeho falešného Calgon Teamu byl například dokumentarista se zaměřením na holocaust, nebo loutkář, herec a redaktor České televize (to je Vlado Štancel, ne tři lidi), rockový kytarista a dva novináři. Měli jsme kamery, tranzit byl v jednání a byli jsme si jisti, že celou akci budeme moci spustit během několika dní.

Až do smrti budu litovat, že Calgon Team nebyl nakonec potřeba. Cestou zpět domů jsme projížděli opět Karlovými Vary a náhodou jsme zabočili do jedné postranní uličky.

A tam jsme...

Pokračování příště...

Ale ještě jednou bych rád zdůraznil, že jsem si nevymyslel nic z toho, o čem tady píšu (až na ty peruánské noviny s Mufem na titulní stránce, to je bohužel pouhá fotomontáž). Dokonce i generální ředitel České televize Jiří Janeček si myslel, že to je nějaká "bžunda", když jsem mu tu dobrou zprávu zavolal. Mufa jsme skutečně objevili, únoscům ho vzali - též to ohlásili na policii - a Muf teď sedí u mě v kuchyni a bojím se, že pije mojito a flirtuje s mou ženou...

Právě teď ve vedlejší místnosti pracuje střihač Ondřej na desetiminutovém "dokumentárním videoklipu", který zuřivě dokončujeme, abychom se ho pokusili promítnout na Letní filmové škole v Uherském Hradišti (končí v sobotu), takže ty nejvíc nevěřící Tomáše bych pozval tam. Takže hezký den a pokračování za pár dní... Jen co si zvyknu na myšlenku, že jsem INVESTIGATIVNÍ REPORTÉR PRACUJÍCÍ V PŘESTROJENÍ!