Baldachýn, pyj a řiť!

Nedávno jsem si uvědomil, jak je poslední dobou čím dál těžší stát na straně zla. Pamatuju doby, kdy jsme si - my, prominentní členové internetové patologické sedliny - mohli beztrestně plivat na všechno pěkné, smát se cizímu neštěstí a urážet ty, kdo to s námi myslí dobře (např. členy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, předsedy politických stran, prezidenta republiky, Microsoft a Horsta Fuchse). Leč to už je dávno pryč, doba se změnila a díky novým technologiím se urážení politiků stalo dostupným  pro desetitisíce lidí, mnohých z nich zjevně ještě školou povinných. A Baldachýn, ten větrem ošlehaný harcovník urážek, se vrací z exilu, aby se jim podíval do očí a zeptal se: Skutečně víte, do čeho se pouštíte? Na světě jsou přece mnohem bezpečnější sporty... (třeba árijská jízda na inlajnech nebo šachbox.) 

Ale hackování billboardů (odborně přezdívané "liberace", neboť jde o "osvobození pravého smyslu reklamního sdělení pomocí drobné úpravy) je hazardní záležitost pro silné nervy. A skrývá mnohá úskalí.

Ačkoliv přirozeně ze srdce obdivuji kulturní úderku, která pomocí pouhých dvou písmen dala billboardu firmy Carl Jung propagujícímu nealkoholické víno ten pravý říz...

Jsem však na vážkách. Uvědomují si jeho tvůrci nebezpečí, jemuž se vystavili?

Jistě. Ne každý upravený plakát skrývá pro svého úpravce nebezpečí. Jsou situace, kdy vhodná retuš uklidní veřejné mínění a pomůže například publiku zapomenout na tragicky zesnulého zpěváka...

... a tak je to v pořádku. Nicméně majitelé některých reklamních ploch se mohou bránit a konsekvence mohou být nečekané. Tak například by mě zajímalo, kolik z těch dvaceti tisíc lidí, již v posledních týdnech na vembloudově stránce či v reálném světě nahradilo premiérův slib upřímného myšlení textem vlastním, mnohdy vulgárním či alespoň obtížně splnitelným (myslíte, že premiér má čas polykat?), četlo noviny. A to pozorně. V tom případě jim jistě neunikl slib Stanislava Grosse jít  za svými spoluobčany "dům od domu" a jistě už máte připravenou odpověď. A pokud si myslíte, že to přeháním, že to bylo řečeno jen obrazně... nebo že se jednalo o nepochopený pokus přihlásit se k jisté skupině lidí, která chodí dům od domu ze srdce ráda...

... zapomínáte, že stylem moderního politika je co nejvíce se přiblížit voliči, přestat s ním komunikovat jen přes televizní obrazovku a záznamník v poslanecké kanceláři. Vím, o čem mluvím, tuhle mi přímo do kina volal Miroslav Kalousek, a to bych nikomu z nich nepřál. Dobře, mohl jsem si za to trochu sám, byl jsem zrovna na novinářské projekci Garfielda, takže jsem mu ten mobil nejdřív třikrát položil, pak vzal a zasyčel "Zavolejte mi, až ten kocour vyleze z lasagní," přátelé z nás tedy asi nikdy nebudou. Což je mimochodem škoda, vymyslel jsem pro něj pak hezkou fotku na billboard...

... ale to sem nepatří. Ve chvíli, kdy vás takhle přímo osloví vrcholný politik a možná i budoucí premiér, musí internetový humorista zachovat pevné nervy a zatloukat, zatloukat a zatloukat. Bál jsem se, že se mu doneslo něco o nové verzi písně Ivana Mládka Zkratky začínající slovy "Já s KDU-ČSL proplul přes ČSFR, na MNO za stíhačky už mě nestíhaj'", kterou jsme den před tím o Kalouskovi složili s kamarády v restauraci.Ale nakonec jen chtěl v jednom mém článku poopravit chybu v datu, od nějž jsou lidovci svině. Já chybně uvedl, že odjakživa a on trval na nějakém konkrétním roce, ale domluvili jsme se.

Nestěžuju si. Dobře mi tak - a hlavně, mohl jsem dopadnout hůř. Americká armáda si to s prostořekými novináři vyřizuje razantněji...

... a já chci stejně jen doložit, že Grossův slib osobní návštěvy všech občanů v České republice třeba může být myšlen upřímně. Tak jen abyste byli připravení.

Přesto je představa Stanislava Grosse, obrážejícího domácnosti všech lidí, kteří ho na internetu urazili, většině z vás asi vzdálená. Navíc si nedávno před zápasem s Amforou pro jistotu vyhodil koleno, což billboardovým hackerům usnadní útěk. Daleko větší nebezpečí ilustruje "Ošiaľ Jakubec", který bez našeho většího povšimnutí hýbal celé léto internetovým Slovenskem.

Muž s nejsrandovnější osobní stránkou v bývalé federaci (eh... no dobře, tak s druhou, nebo třetí...), který okouzlil každého náhodného návštěvníka. Martin Jakubec: ekonom, politik, muž, řídící se mottem "Vázanka je řeč vkusu úspěšných lidí"

a  přítel Larryho Hagmana vulgo (V jeho živote má neoddelitelné miesto jeho priatež, americký herec Larry Hagman. Svoj život mu podriadil natožko, že mu to morálne pomáha. Martin Jakubec mal možnosť spoznať tohto jedinečného umelca ako skvelého človeka, mierumilovnú a charizmatickú osobnosť.)

A k tomu takovéhle fotky:

Z Martina Jakubce se během dvou týdnů stala slovenská internetová Dajdou (fanoušci ho mimochodem přihlašovali do slovenské Superstar).

Ošiaľ okolo Jakubca spustila jeho internetová stránka www. martinjakubec.sk, na ktorej nekriticky a šialene zvláštnym jazykom prezentuje svoju osobu ("Je to spoločenský, empatický typ so skutočnou erudíciou v oblasti rozvoja dobrých vzťahov. . . Je rešpektovaný ako dobrý občan. Je to typ človeka, ktorý sa dokáže stotožňovať s mužmi v drsnom, chúlostivom humore ako za alžbetínskych čias a potom sa nečakane premeniť v jemného a nežného človeka ako Robert Browning. "). Lavína sa šíri, Jakubca oslovujú médiá, píše časopis Live a pomáhá ošiaľ vytvářet. Mechanismus je klasický - nejdřív weblogy, pak tištěná média, nakonec SME.

Už tušíte?

Ošiaľ Martin Jakubec je něžným dílem reklamní agentury, která se rozhodla udělat z neznámého člověka superhvězdu a tím se zviditelnit sama.

Člověk se neubrání myšlenkám, proč měl ten Gross tak nablblý billboard. A tak pěkné čistě bílé pozadí, do kterého se tak dobře vepisovaly další a další varianty jeho reklamního sdělení. Jak je možné, že nikoho v agentuře Eklektik ani firmě  Euro Center Trade nenapadlo, že pouhá dvě písmena změní jejich billboard na nealkoholické víno k nepoznání. Nepřipravil tady na nás někdo nějaký pěkný ošiaľ...?

Což mi připomíná, že jsem původně chtěl psát o králíčku Berndovi, jehož čeká krutý osud.

Přísahám Bohu, že si pochutnám na tomto roztomilém králíkovi při silvestrovské večeři... pokud do té doby nebudu mít na účtě nejméně 1'000'000 Euro.

Píše jeho majitel a vyzývá vás:

Víte, měl jsem připravené takové fajn fotomontáže...

Link na jednotku rychlého králičího nasazení, jež hodlá v předvečer popravy Bernda zachránit po vzoru Mossadu...

... ale pak jsem si uvědomil, že ten chlap už na králíka vybral přes milión korun - 41 000 Euro. Že k němu prodává hrnky, talířky, trička, mikiny a bryndáky. A že člověk nemůže vědět, že se na jeho stránkách o Silvestra objeví reklama na nějakou super vegetariánskou restauraci, nebo fotka somálského dítěte s vyčítavou popiskou "Na králíka jste přispěli a moje maminka zatím umřela hlady." A přestalo se mi chtít.

Protože po těch Grossových billboardech si už člověk nemůže být jistý jednou základní věcí...

Hezký den. A nenechte se ošiaľit...