Baldachýn a requiem za léto

Zkoušel jsem teď chvíli sedět na zahradě, ale vzdal jsem to. Je večer, hrozná zima, a navíc bez kamarádů muzika zní hluše. Přiznejme si to - léto skončilo, pryč je doba nevázaných sportů...

... i leteckých výletů do oblíbených destinací...

exotických drinků a jízdy na silných motocyklech...

To všechno je pryč. Procitáme zpět do stmívajícího se světa práce, soudních procesů a odborových stávek. Kdysi jsem v Baldachýnech každý rok uveřejňoval "recenzi na podzim". Dnes to bude requiem za léto.

Sotva jsem napsal první řádky requiem za léto ("Opustilo nás léto, naše matka, náš otec, dědeček, strýc, bratr..."), uvědomil jsem si, že bych jenom naletěl. Jsme přece dospělí lidé a měli bychom být na podvody už citliví.

Vyvolejte si z paměti vzpomínky na léto - ty obrazy plné slunce, kýčovitě modrá obloha, dívky v bikinách. Nepřipomíná vám to něco?

Ano, vždyť to je pouhá reklama! Tak krásná roční období neexistují - všechno je to jen faleš a přetvářka, vypulírovaný reklamní trik. Nejsem si úplně jistý, kdo ho platí - všechny reklamní akce nejsou tak průhledné jako ta současná astronomická od Nestlé (copak vám to nepřipadá podezřelé? Mars na pozadí Mléčné dráhy! Jasně - a za rok přiletí kometa Snickers...). Z organizace léta podezřívám Algidu, ale jistý si být nemůžu. Navíc si musím s takovými obviněními dávat pozor, nevím, jak bych před soudem dokazoval, že to všechno nedělají z dobroty svého sladkého srdce. Ale osvětu, tu snad ještě dělat můžu! Bikini? Pcha! Tady najdete pravou tvář dívek v bikinách. Tedy - nejen tvář, ale i jiné části těla. Ale opatrně...

(klikněte pro detail)

Tak taková je realita léta. A kdybychom se ještě podívali na to odporně modré nebe a teplou vodu, jistě bychom našli průtokový ohřívač a dostatečné množství barevných dýmovnic. Vítej, podzime. Jsi se svým deštěm a hnilobou alespoň upřímný.

A upřímnost, ta se dneska tak často nevidí.

Nicméně ani podzim nemůže být upřímnější než paní Štemprochová, která ve svém zdrcujícím curriculum vitae popisuje svůj život s nebývalou upřímností - od prvního manželství se "snědým mladíkem", jemuž uvěřila, že je slovenského původu (ačkoliv se jmenoval Al Zálek a poté, co se jim narodily dvě děti, se z něj vyklubal Syřan), přes vztah s "furťákem" Štembrochem, který ji občas pronajímal kamarádům, až k poslednímu muži - číšníku Pitbulovi. "Před rokem jsem Pitbula pustila k vodě. Kamarádka mi řekla, že se jmenuje jako nějaká psí rasa. (Ověřila jsem si to v psím atlasu.) Teď jsem v úplné pohodě, žiju SUPER, na plný plyn. Všechny řeči o tom, že trpím čízofrenií, půjčuji si od lidí peníze a spím s kde kým, jsou jen pomluvy závistivých drben."

Na tomto místě by se měl citlivý čtenář zamyslet. Čím to, že lidská upřímnost je provázena takovými zlými odsudky? Stejně jako se dodnes setkávám s nařčeními, že loutku Mufa jsme unesli sami, abychom měli téma pro film, jistě se vynoří hlasy, že takováto žena neexistuje, že je to jen další internetový trik, vtip, počátek marketingové kampaně nějakého divného produktu...

Zuzana Štemprochová

Těžko říci - ačkoliv na jejích stránkách mnohému nerozumím (co například znamená slovní spojení "sex-leasing", označující činnost, které se věnovala v roce 1990?), cítím z nich tu obrovskou upřímnost, která létu a většině z nás chybí. A proto - "Kdyby se na tyto stránky dostal muž, který není cizinec, nepije a nejmenuje se jako pes, nejlépe majitel prosperující firmy, nechť se laskavě ozve." Tak upřímnou přítelkyni (navíc PhDr.!) dnes už neseženete.

Hezký den!

Občanské sdružení Auxilium legis využilo zákona o svobodném přístupu k informacím a získalo od pardubické policiie dokonale přesné informace o umístění radarů, nejčastěji měřených lokalitách a typech a poznávacích značkách využívaných služebních aut. Na jejich stránkách naleznete vzorovou žádost, na niž vám vaše příslušné policejní ředitelství zašle informaci o vašem regionu. Tak nějak mám ale dojem, že někdy moc upřímnosti škodí...

Klikněte pro větší obrázek... a až budete mít středočeský kraj, dejte mi vědět.