Angličanka poslala žádost o práci, jako nedoručená se jí vrátila po 48 letech

Tizi Hodsonová měla v mládí velký sen: chtěla si vydělávat jako kaskadérka na motorce. Proto v roce 1976 poslala reakci na inzerát, který někoho takového hledal. „Dávala jsem si velký pozor, aby nebylo poznat, že jsem žena. To by mě totiž ani nepozvali k pohovoru,“ vylíčila webu BBC s tím, že má stále ještě v živé paměti, jak dopis ve svém tehdejším londýnském bytě psala.

Jenže odpověď nepřicházela. „Každý den jsem kontrolovala poštu a pokaždé jsem byla zklamaná,“ popisuje napjaté očekávání. Nyní však už ví, proč se jí nikdy nikdo neozval. Její dopis totiž zůstal zapadlý na poště, kdesi vzadu v zásuvce, a tudíž k potenciálnímu zaměstnavateli ani nikdy nedošel.

Po více než 48 letech se jí totiž vrátil i s ručně psanou poznámkou: „Pozdní doručení z pošty Staines. Nalezeno v šuplíku. Zpoždění jen 50 let.“ Tizi Hodsonová byla pochopitelně velice překvapená, ale zároveň si udržela i typický britský nadhled. „Teď už aspoň vím, proč mi nikdy neodpověděli,“ odtušila nad nálezem ve své schránce.

Ztracený dopis ji však od její touhy po akčním zaměstnaní neodradil. Projezdila takřka celý svět, přestěhovala se do Afriky, pracovala jako krotitelka hadů, zaříkávačka koní, udělala si pilotní kurz, věnovala se letecké akrobacii a také byla leteckou instruktorkou.

„Kdybych mohla mluvit se svým mladším já, řekla bych mu, ať udělá všechno, co jsem udělala já. Prožila jsem tak krásné chvíle, i když jsem si zlomila pár kostí,“ rekapituluje Tizi svůj dosavadní život.

Z jistého úhlu pohledu se pak dá také říci, že navzdory téměř padesátiletému zpoždění nakonec odvedla docela slušnou práci i britská pošta. „Vůbec nevím, jak mě nakonec našli. Vždyť jsem se stěhovala asi padesátkrát a z toho čtyřikrát nebo pětkrát do jiné země,“ nadhodila Tizi Hodsonová další záhadu, která vyvstala po vrácení jejího dopisu.