Americký sběratel zkamenělých výkalů si v Arizoně otevřel muzeum

Držitel zápisu v Guinnessově knize rekordů za největší sbírku fosilií výkalů a zakladatel muzea George Frandsen uvedl, že jej k otevření výstavy přiměla „do očí bijící“ nepřítomnost koprolitu, jak se odborně nazývá zkamenělý výkal, v muzejních expozicích.

Sbírat zkamenělé výkaly začal jako náctiletý poté, co si poprvé jeden prohlédl v obchodě s fosiliemi v Utahu. „Od začátku mi to přišlo vtipné a zároveň fascinující,“ řekl. Zkameněliny jej přitom fascinovaly od dětství.

V rozhovoru pro organizaci Guinness World Records sběratel uvedl, že si uvědomil, že se jedná o „prehistorické časové schránky“ odhalující životy dávných tvorů. Frandsen drží rekord od roku 2015, kdy měl ve sbírce 1277 zkamenělin výkalů. Teď čítá jeho sbírka asi 8000 kusů a zahrnuje i koprolity dinosaurů.

Nejprve fosilie půjčoval muzeím a pořádal putovní výstavy, o které byl velký zájem, což jej později přivedlo k myšlence otevřít si ve Williamsu v americkém státě Arizona muzeum. Letos proto dal 45letý Frandsen výpověď ve zdravotnické firmě, kde pracoval 14 let, aby si sen o vlastním muzeu splnil.

Po letech sbírání dalších exemplářů se nyní podle svých slov soustředí na hledání „těch nejúžasnějších kousků na světě“. V muzeu je k vidění i největší nalezený koprolit, jenž měří 67,5 centimetru a jehož „tvůrcem“ byl mezi veřejností jistě nejznámější dinosaurus Tyrannosaurus rex.

George Frandsen se prostřednictvím svého muzea také snaží ukázat, že studium koprolitů může v mnohém pomoci k lepšímu pochopení či poznání života na naší planetě v dávné minulosti. Některé zkameněliny totiž obsahují nestrávené zbytky potravy a také různé parazity.

Minulý rok například vědci na základě výzkumu koprolitů došli k závěru, že pravda o vyhynutí mamutů bude nakonec asi poněkud odlišná od teorie, o které jsme byli přesvědčeni dosud.

Poozeum je podle Frandsena jediné svého druhu. Vstup je zdarma, protože provozovatel je přesvědčen, že nedostatek peněz by nikdy neměl nikomu bránit v tom, aby viděl úžasné věci. „Když se lidé dozví o Poozeu, mnoho z nich řekne fuj, nebo se smějí,“ popsal svou zkušenost, ale jedním dechem dodal, že po zhlédnutí sbírky se reakce návštěvníků mění v úžas.