Článek
"Milujeme se. Dva roky před svatbou jsme spolu jen chodili," říká. V prosinci se vrátila na chvíli do Čech. Tehdy ještě netušila, že jí úřední šiml cestu za mužem uzavře na mnoho měsíců. "Mamka koncem loňského roku onemocněla. Měla jsem o ní strach, stýskalo se mi. Chris zaplatil letenku a já po několika letech slavila Vánoce doma," vypráví.
Ještě před tím zavolala na linku imigračního úřadu v Texasu, kde jí poradili, že vyřízení formalit nezbytných pro budoucí život v USA je v zemi původu snazší. V Praze chtěla zůstat pouze 2 měsíce a pak se vrátit do městečka Wausau ve Wisconsinu, kde nyní s manželem žije.
Když si v březnu začala na americké ambasádě v České republice vyřizovat cestu zpět, úředníci jí sdělili, že se do Ameriky v příštích měsících nedostane. Držitel turistického víza totiž musí jednou za 6 měsíců ze země vycestovat a Alena tak jednou neučinila. "Dvakrát jsem se vracela do ČR. Pak už nebyly peníze. Chris se navíc bál, že mě v napjaté atmosféře po 11. září, vyhrocené vůči cizincům, nepustí zpět," vysvětluje překročení zákona mladá žena.
O zelenou kartu Aleně nejde
"Nikdy jsem nechtěla žít mimo vlast. Chris je ale můj osud," tvrdí Alena. O získání tak zvané zelené karty legalizující pobyt v USA jí prý nešlo. Na Floridu původně přijela na návštěvu ke kamarádce. Chris žil v sousedství. Několikrát se potkali na ulici a v jazzovém klubu. "Jednou v noci mě oslovil, od té chvíle jsme spolu. Z útulku k nám časem přišel pes Nugget, v říjnu 2001 proběhla skromná svatba. Na větší nezbylo," vypráví.
Pracoval pouze manžel. Ona nesměla. Vyřízení úředních formalit totiž vyjde na 1 200 dolarů (asi 36 tisíc korun) a trvá několik let. Stejnou částku ale Chris na Floridě, proslulé nízkými životními náklady i platy, jako zahradník vydělal. "Pronájem domku na pláži stál 400 dolarů (asi 12 tisíc korun) měsíčně. Zbytek stačil na jídlo a zábavu. Zhruba po půl roce jsme se přestěhovali k manželově babičce do Wausau. Chtěli jsme ušetřit na plnou legalizaci mého pobytu," vysvětluje Alena.
Návrat v nedohlednu
Až v Praze zjistila, že k vyřízení dokumentů potřebuje oddací list, daňové přiznání manžela za poslední 3 roky, včetně prohlášení jeho zaměstnavatelů, potvrzení, že pracuje, jeho pas a fotografii. "Chris přiletěl do Prahy kvůli urychlení žádosti ve čtvrtek 20. března. V pátek jsem šli na ambasádu. Odbyli nás, ať prý přijdeme v pondělí. Ani to nepomohlo," říká rozrušeně.
Po třech hodinách podali jen žádost o vydání víza za 300 dolarů (asi 9 tisíc korun). Jako žena občana USA už Alena totiž nemůže získat o dvě třetiny levnější vízum turistické. "Neochotně mi sdělili, že musím odevzdat otisky prstů k prověření FBI. Proces trvá 3 měsíce. Musím zaplatit i 335 dolarů (asi 10,5 tisíce korun) za překročení lhůty pobytu v USA," uvádí.
Poslední rána přišla později. Ambasáda zjistila, že manžel vydělává málo a nemůže se tak za ní před úřady zaručit. Vydání víza se opět vzdálilo. Začalo pátrání po osobě ochotné v příštích letech zaručit se za Alenu v USA, včetně placení jejích případných trestných činů, lékařských výloh. "Rodiče Chrise se lekli, odmítli podepsat. Nedivím se jim. Jen můj delší pobyt v nemocnici by je finančně zničil," zastává se jich mladá žena.
Nekonečné hledání
Chris se s rodiči pohádal, nemluví s nimi. Stále hledá člověka ochotného záruku převzít. Oslovil i církev. Neuspěl. Podaří-li se mu někoho sehnat, může být ihned zahájeno řízení s FBI. "Stále věříme. Voláme si dvakrát denně. Měsíčně nás to dohromady vyjde asi na 11 tisíc korun," přibližuje průběh nedobrovolně odloučeného manželství Alena.
"Když vše klapne, oslavíme společně v září Chrisovy 29. narozeniny," říká smutně s tím, že v ČR zůstat nechtějí. "Milujeme moře. Manžel umí česky jen "ahoj". A já jsem si v USA zvykla," dodává. Nelegální pobyt spojený s nezákonným překročením mexických hranic z principu odmítá.