Američanka odmaturovala, aniž by uměla číst a psát. Nyní školu žaluje

Když bylo dnes devatenáctileté Aleyshe Ortizové pět let, přestěhovala se s rodinou z Portorika do Hartfordu v americkém státě Connecticut. Její rodiče pro ni chtěli zajistit školu, kde se bude s postiženými dětmi pracovat lépe, než jak tomu bylo právě v Portoriku. Již tam totiž byly dívce diagnostikovány hyperaktivita, porucha soustředění a takzvaná porucha opozičního vzdoru. Vedle toho trpěla také vadou řeči.

Jenže jak Aleysha tvrdí v nedávno podané žalobě, konkrétní školy, kam chodila, naprosto selhaly. Když tedy loni na jaře maturovala, byla podle svých slov stále ještě prakticky negramotná. Z nefunkčnosti však viní celý systém amerického veřejného vzdělávání. Žaloba tedy míří proti městu Hartford a tamější radě pro vzdělávání.

A k tomu přidala ještě učitelku Tildu Santiagovou, která měla dívku po nástupu na střední školu na starost coby speciální pedagožka, ale údajně ji celý rok v podstatě pouze jen šikanovala. Školy pak podle žaloby nijak nebraly v potaz její postižení, například tím, že by jí upravily výukový program. Podle webu Connecticut Mirror nyní Aleysha žádá odškodné v celkové výši tří milionů dolarů (necelých 75 milionů korun).

A jak mohla negramotná dívka odmaturovat? Vlastně to nebylo až tak složité. Učitelský sbor totiž sice věděl, jakými problémy Aleysha trpí, ale nikdo se tím nechtěl zabývat. Vyučující ji tak nezřídka v podstatě doslova ignorovali, případně jí dávali úkoly nesouvisející s výukou, nebo ji rovnou nechali odvést ze třídy.

Vzhledem ke svým diagnózám se u ní projevovaly jisté problémy s chováním, a tak spoustu času trávila po učitelských kabinetech a sborovnách, místo aby se ve třídách účastnila vyučování. A když už ve třídě byla, učitelé ji vždy „zabavili“ nějakými jednoduchými činnostmi, jako je například obkreslování písmen či obrazců. Většinou tedy ani nedostávala známky.

„Jiné úkoly spočívaly v tom, že jsem buď zametala podlahu, nebo jsem jinak uklízela ve třídě, třeba jsem rovnala knihy,“ popsala Aleysha webu The Washington Post své běžné činnosti při vyučování. Kvůli tomu se navíc cítila značně odloučená od svých vrstevníků. Podle školních záznamů tak byla úroveň jejího vzdělání na úrovni mateřské školy, přinejlepším pak první třídy.

A když už nějaký alespoň částečně standardní úkol dostala, většinou tedy domácí, pomohly moderní technologie. Výklad v hodinách si nahrávala a pak jej znovu poslouchala. Texty pak diktovala do mikrofonu a prostřednictvím softwaru na přepis řeči je zaznamenávala do dokumentů, které následně vytiskla a přinesla do vyučování. Ve druhém ročníku na střední škole dokonce za jeden takový text dostala jedničku.

Na tuto metodu tvorby textů si však časem zvykla a začalo ji to bavit. „Psala“ tímto způsobem různé příběhy, a dokonce i básně. A vytvořila tak i závěrečnou práci nazvanou Speciální pedagogika: systémové selhání. Díky ní absolvovala s vyznamenáním.

The Washington Post se nijak nezmiňuje o tom, proč Aleyshu nenaučili číst a psát rodiče, ale zato popisuje její snahu naučit se to sama prostřednictvím karaoke. Podle zpěvu se tak snažila nazpaměť zapamatovat písmena, která odpovídala jednotlivým slovům v textu písně.

Navzdory učitelům, kteří jí říkali, ať to na vysoké škole ani nezkouší, se dostala na Connecticutskou univerzitu, a to s pomocí další práce, v níž popsala své zkušenosti se vzděláváním na nižších veřejných školách.

I na univerzitě své texty stále tvoří prostřednictvím strojového přepisu, ale začali s ní hned pracovat lidé z Centra pro studenty s postižením při Connecticutské univerzitě, takže by časem měla svůj handicap dohnat. Sama si totiž uvědomuje, že negramotnost by ji v budoucnu zásadně limitovala při hledání zaměstnání nebo třeba při snaze získat řidičské oprávnění.

Než se Aleyshin případ v širším měřítku dostal do médií, začaly se jím již na podzim zabývat příslušné úřady. Leccos by mohla vysvětlovat slova bývalé učitelky, která webu Connecticut Mirror popsala, že v celém okrese je velmi málo speciálních pedagogů, a každý z nich má tedy na starost až 80 dětí.

S reakcí moc dlouho nečekali ani místní politici, kteří chtějí školskému obvodu za tak špatnou práci snížit financování. Jenže to by podle jeho mluvčího situaci ještě zhoršilo, protože tamní školy již nyní bojují s velkým nedostatkem personálu. Podle místních médií navíc k nezanedbatelnému snížení rozpočtu hartfordských škol došlo již letos v květnu.