Američan byl propuštěn po 35 letech vězení díky dílu Bořičů mýtů

O případu minulý týden informoval na svých webových stránkách Innocence Project. Projekt se zabývá případy nespravedlivě odsouzených a jeho advokátka Tara Thompsonová měla na starosti případ Johna Galvana.

V roce 2007 měl za sebou John Galvan už 21 let svého trestu, když ve své cele viděl v televizi díl Bořičů mýtů z roku 2005. Slavní moderátoři Jamie Hyneman a Adam Savage se v něm věnovali klasickým hollywoodským klišé – zda může člověk vykopnout dveře s bezpečnostním zámkem, zda Titanic opravdu vytvořil masivní vír a zda může člověk zapálit benzín nedopalkem cigarety, jak často vídáme v akčních filmech.

Poslední test Galvana zaujal. Právě zapálení benzínu cigaretou se týkalo jeho případu.

Abychom pochopili celý sled událostí, musíme se vrátit až do září roku 1986. Tehdy v jednom z chicagských domů vypukl požár, v němž uhořeli bratři Guadalupe a Julio Martinezovi. Jejich dalším dvěma sourozencům, sestře Blance a Jorgemu, se povedlo přežít. Policii řekli, že zapálením domu vyhrožovala jejich sousedka kvůli smrti jejího bratra, za kterou měl být zodpovědný Jorge jako člen gangu Latin Kings.

Sousedka nicméně popřela, že by s požárem měla co do činění, a policistům řekla, že za žhářstvím stojí tehdy osmnáctiletý John Galvan. Další sousedé pak vypověděli, že kromě Galvana oheň založili ještě další tři lidé – Galvanův bratr Isaac, jistý dvacetiletý Arthur Almendarez a jeho o dva roky starší švagr Francisco Nanez.

Ačkoliv Galvan spal osudné noci prokazatelně u své babičky, policii výpovědi dvou svědků stačily na zatčení všech čtyř mladíků. Detektiv Victor Switsky, který vedl vyšetřování, pak mladíkům řekl, že když se přiznají, mohou jít domů. Jak podotýká Project Innocence, tato technika, kdy podezřelému policie něco lživě slíbí, vede k častým falešným přiznáním, zejména u mladistvých (v roce 2021 zakázaly tuto metodu při vyšetřování státy Illinois a Oregon).

Když Galvan trval na své nevině, Switsky ho zmlátil. Stejně tak postupoval v případě Arthura Almendareze. Galvanovu bratrovi Isaacovi stačilo, když slyšel svého mladšího sourozence plakat strachem a bolestí. Až o mnoho let později vyšlo najevo, že Switsky takto přistupoval v řadě dalších případů.

Po hodinách drsných výslechů a mlácení Galvan povolil a podepsal přiznání, které si detektivové kompletně vymysleli. Isaac byl zbaven obvinění, Galvan, Almendarez a Nanez byli za vraždu a žhářství odsouzení na doživotí bez možnosti propuštění.

Když devětatřicetiletý Galvan viděl v roce 1997 epizodu Bořičů mýtů, zarazil se. Neměl ani tušení, že odhozenou hořící cigaretou do nádrže s benzínem způsobíte úmyslně požár opravdu jen těžko (to však neznamená, že by to měl člověk zkoušet, problémem jsou jiskry). Bořiči mýtů po několika pokusech konstatovali, že je to nemožné.

„Jakmile jsem to viděl, nemohl jsem se dočkat, až to řeknu Taře,“ uvedl Galvan. Tara Thompsonová zastupovala Galvana už během studií na škole a zůstala jeho advokátkou, když se přidala k Innocence Project.

„Pamatuju si, jak jsem byl šťastný, protože to postupně zapadalo do dalších věcí,“ uvedl Galvan. Zhruba v té době se totiž dozvěděl o dalších odsouzených, ze kterých měl detektiv Switsky přiznání rovněž vymlátit.

Shodou okolností Tara Thompsonová díl Bořičů mýtů viděla rovněž. „Bylo to pro mě šokující. Všichni jsme viděli filmy jako například Odplata, kde benzín rozlitý na silnici chytne od cigarety a pak exploduje auto. Nikdy jsem moc nevěnovala pozornost, jestli to může být pravda, nebo ne,“ uvedla Thomsponová. Po shlédnutí Bořičů mýtů si prý uvědomila, že je potřeba se na celou problematiku podívat do hloubky. Společně s advokáty dalších dvou odsouzených se pustila do práce.

To, co v show zjistili v roce 2005, potvrdily následně řádné vědecké experimenty o dva roky později (tou dobou Glavan pořad sledoval), vedené americkým úřadem ATF (Úřad pro alkohol, tabák, zbraně a výbušniny).

V rámci více než 2000 experimentů se vědci pokoušeli v různých podmínkách zapálit benzín cigaretou. Dokonce vytvořili vakuum, aby zvýšili teplotu cigarety a simulovali tak rozžhavení při potáhnutí, nebo rozprašovali benzín přímo na hořící cigaretu.

„Navzdory tomu, co vidíte ve filmech, odhození hořící cigarety do benzínu za běžných podmínek a hladinách kyslíku požár nezaloží,“ uvedl úřad ve svém prohlášení. Důvodem je, že benzín má omezený nebo takřka žádný kontakt s nejžhavějšími částmi popela, a úřadu to potvrdila i termografie, která ukázala, že takto žhavých míst je v cigaretě poměrně málo.

To neznamená, že si člověk může bez problému zapálit na benzínové pumpě. Z cigarety totiž může kus žhavého popela odletět a teplota pak bude dostatečná. Otevřený oheň pak benzín samozřejmě zapálí bez problémů. Úmyslné zapálení cigaretou je nicméně téměř nemožné.

Galvanův případ se dostal na stůl až o deset let později. Teprve v roce 2017 měl jeho tým celý soubor důkazů, který by mohl prokázat jeho nevinu – řadu svědků, kteří uvedli, že tíž policisté, kteří bili Galvana, bili i je, i forenzního experta na žhářství, který přesvědčivě doložil, že podle toho, co se tvrdilo ve vynuceném přiznání, požár vzniknout rozhodně nemohl.

„Ani tak ale nechtěli (soudy a státní zástupci – pozn. red.) přijmout, že by to bylo nemožné,“ uvedla Thompsonová a poukázala na velký problém forenzní vědy, nejen v oboru žhářství.

Zatímco věda se posouvá kupředu poměrně velkou rychlostí a řada dříve zažitých věcí již byla vyvrácena, věda forenzní a na ní závislé soudy na tyto pokroky reagují poměrně nepružně a pomalu.

Dvě desetiletí v oboru forenzní vědy týkající se žhářství vyvrátily řadu zažitých věcí, včetně těch, které se týkaly Galvanova případu. Už v roce 1992, podotýká Innocence Project, americká nezisková Národní asociace požární ochrany zveřejnila zprávu podepřenou řadou expertů na žhářství, která poukazovala na to, že důkazy úmyslně vyvolaných požárů se mohou vyskytovat i u nahodile vzniklých ohňů. Vědecká obec tyto závěry začala přijímat až v novém tisíciletí.

V roce 2019 přiznal odvolací soud Galvanovi a jeho dvěma kamarádům obnovení procesu. Krátce nato ovšem soud rozhodl, že proces neobnoví, a místo toho celé trojici povolil pouze slyšení o potlačení důkazů. To by trojici umožnilo podat návrh na vyškrtnutí vynucených přiznání, ale nikoliv obnovu procesu. Na tomto slyšení byly navíc jejich návrhy zamítnuty.

Teprve letos se díky snaze advokátů trojice dočkala nového procesu, kde byla zproštěna všech obvinění. Třiapadesátiletý John Galvan se konečně dostal na svobodu. Jak sám říká, má problém si zvyknout na svět, který se od roku 1986 změnil k nepoznání. Se řadou členů rodiny nebo známých ztratil kontakt, řada jich zemřela.

„Bylo to těžké, necítím se na svém místě, musím se toho hodně naučit a nevím, kde je moje místo… Nevím, co mám dělat,“ svěřil se Galvan. Nejvíce se ale těší, že si bude moci najít místo, kterému bude říkat domov. Rád by se vrátil ke svému koníčku – malování.