Alžběta II. vládne Britům již 70 let

Jiřímu VI. spadl královský titul do klína poté, co jeho bratr Edvard VIII. překvapivě abdikoval. O titul nestál, dobře věděl, co role monarchy obnáší. Přesto se funkce chopil zodpovědně, provedl národ druhou světovou válkou a obnovil pošramocenou pověst královské rodiny.

Veřejností byl Jiří VI. neuvěřitelně oblíbený, navzdory svým problémům vystupoval sebejistě a všichni ho vnímali jako protiklad bratrovi, který dal přednost ženě před královstvím. Postupem let ale trpěl čím dál tím většími zdravotními problémy.

K úzkostem, vyčerpání se přidala arterioskléroza (kornatění tepen) a rakovina plic. Jiří VI. byl náruživým kuřákem. V roce 1951 mu musela být odebrána jedna plíce a královo zdraví se dál zhoršovalo.

V úterý 5. února 1952 Jiří VI. nevykazoval žádné velké zdravotní problémy. Ve svém domě v Sandringham House se odebral na lože a spokojeně usnul. Ráno v půl osmé ho sluha nalezl mrtvého. Později lékař určil jako příčinu smrti krevní sraženinu.

Tehdy pětadvacetiletá princezna Alžběta se v tu chvíli nacházela o tisíce kilometrů dál. S manželem Philipem byli na cestách po Commonwealthu a mířili do Austrálie a na Nový Zéland. V únoru se nacházeli v Keni, noc z úterý na středu strávili v hotelu Treetops a vrátili se do svého přechodného domova v Sagana Lodge.

Zprávu o králově smrti se Alžběta dozvěděla od Philipa, kterému informaci předal jeho osobní sekretář. Mladá žena svého otce bezmezně milovala, zvítězil u ní ale smysl pro povinnost. Právě se stala královnou. Její sekretář Martin Charteris se jí tiše zeptal, jaké si přeje mít královské jméno a zda zůstane Alžbětou. „Samozřejmě,“ odpověděla přesvědčeně.

Od této chvíle se stala Alžbětou II. Teprve když byly vyřízeny všechny nezbytné formality, vyžádala si pětadvacetiletá panovnice hodinu o samotě, aby mohla truchlit za svého otce. Následoval návrat do Londýna a přípravy na korunovaci.

„Vypadá jako holčička a stala se královnou,“ psal britský tisk před 70 lety o té osudové chvíli. Poválečná Británie si procházela nelehkým obdobím a mnozí nebyli přesvědčeni, že britská panovnice má takové kvality, aby národ dokázala podržet jako její otec.

Navzdory její roli během druhé světové války, ji řada lidí v čele s premiérem Churchillem považovala za příliš nezkušenou. Svou nezkušenost však Alžběta II. nahradila smyslem pro povinnost a tvrdou disciplínou. Korunovace proběhla 2. června 1953 a stala se první korunovací přenášenou v přímém televizním přenosu.

Alžběta II. se stala nejen královnou Spojeného království Velké Británie a Severního Irska (jak zní oficiální titul Velké Británie), ale rovněž hlavou Commonwealth of Nations, tedy Společenství národů. Do roku 1931 neslo označení Britské impérium, společenské a politické změny však už tehdy naznačily ústup Británie, nad jejímž územím kdysi nezapadalo slunce.

Mladá panovnice se snažila, co mohla, aby Británii v zemích Commonwealthu reprezentovala co nejdůstojněji. Po vzoru svého otce prokázala odvahu a nenechala se zastrašit. V roce 1957 odmítla zrušit návštěvu Ghany, i když britské bezpečnostní služby ji varovaly, že na jejího hostitele, prezidenta Kwame Nkrumaha je plánován atentát. „Má srdce i žaludek muže. Miluje své povinnosti a chce být královnou,“ obdivně poznamenal tehdejší premiér Harold Macmillan.

O rok dříve se však poprvé za své vlády stala terčem kritiky. Během suezské krize, ozbrojeného konfliktu mezi Egyptem a aliancí Velké Británie, Francie a Izraele o kontrolu nad Suezským průplavem jí veřejně zkritizoval Lord Altrinchham, že je královna „mimo“ a není schopná vnímat tehdejší politickou situaci.

Šedesátá a sedmdesátá léta se dál nesla ve znamení dekolonizace, kdy stále více a více afrických států získávalo nezávislost a o vliv v nich bojovaly zejména USA se Sovětským svazem. V této době získalo nezávislost na Británii přes dvacet států z Afriky a Karibiku.

V roce 1977 oslavila Alžběta II. stříbrné jubileum, tedy 25 let na britském trůně. Její oblíbenost neklesala a návštěvníci Londýna si toto výročí mohou připomenout například cestou metrem linkou Jubilee Line, která tak byla pojmenována právě na počest královnina výročí. Stejně jako každé následující jubileum, i toto se slavilo až v červenci, rok před výročím Alžbětiny korunovace.

Den, kdy se stala královnou, byl totiž i dnem skonu jejího otce a královně přišlo nemístné výrazněji slavit. Osmdesátá léta se nesla ve znamení vleklých ekonomických krizí, nenáviděné vlády Margaret Thatcherové, svatby Alžbětina nejstaršího syna Charlese s Dianou Spencerovou a také zvýšeným zájmem bulváru o královskou rodinu.

„Královská telenovela nyní dosáhla takového stupně zájmu veřejnosti, že se ztratila hranice mezi fakty a fikcí. Nejde jen o to, že některé noviny neověřují fakta nebo nepřijímají popření mylných informací. Je jim jedno, zda jsou příběhy pravdivé, nebo ne,“ napsal v roce 1986 redaktor deníku The Observer Donald Trelford.

Mediální horečka a touha po senzacích z okolí královské rodiny předznamenala devadesátá léta, kdy se královna dostala pod palbu kritiky – a volání po zřízení republiky nebylo už jenom předmětem diskusí těch nejzapálenějších socialistů.

V roce 1991, po vítězství koalice v první válce v Zálivu, se Alžběta stala prvním britským panovníkem, který promluvil na spojeném zasedání Kongresu Spojených států. Následující rok už se tak dobře nevyvíjel, královna ho označila za „annus horribilis“, tedy hrozný rok.

V roce 1992 se slavilo takzvané rubínové výročí, tedy čtyřicet let královniny vlády. Brity však spíš zajímaly finanční a majetkové poměry královské rodiny (v roce 2015 se jen královnin majetek odhadoval na 472 milionů liber, tedy zhruba 13,6 miliardy korun). Majetkové odhady rodiny, které vycházely v tisku, byly Buckinghamským palácem popírány, leč marně. Republikánské nálady v zemi rostly.

V březnu navíc oznámil manželskou odluku královnin syn princ Andrew, o měsíc později pak oznámila rozvod i Alžbětina dcera princezna Anna. Ostrovní Mauricius zrušil status Alžběty II. jako hlavy státu, hrad Windsor zpustošil ničivý požár a tehdejší britský premiér John Major oznámil reformy týkající se financování královské rodiny.

Nejostřeji sledované královské manželství, tedy prince Charlese a princezny Diany, dál procházelo krizí a bylo propíráno v médiích. V prosinci 1992 i Charles s Dianou oznámili odloučení. Princezna Diana byla pro veřejnost zbožňovanou mediální hvězdou, svěžím větrem, který měl rozhýbat pro mnohé zkostnatělou královskou rodinu.

Když posléze v roce 1997 již rozvedená princezna Diana tragicky zemřela při úprku před dotěrnými paparazzi, vlna hněvu veřejnosti se snesla i na královskou rodinu i na samotnou panovnici. Zejména kvůli údajnému nezájmu a pomalé reakci na Dianinu tragickou smrt.

I zlaté jubileum, tedy 50. výročí, se neslo na vlně špatných zpráv. V roce 2002 totiž zemřela královnina matka Elizabeth Bowes-Lyonová, nazývaná jako královna matka, i královnina sestra Margaret. Přesto se Alžběta II. vydala opět na cestu po zemích Commonwealthu. Náročné cestování započala v březnu a skončilo až v červnu slavnostmi v Londýně.

První roky nového tisíciletí se nenesly ve znamení žádného většího skandálu. S tím, jak královna stárla, si jí lidé opět začínali více vážit. Jako mladá panovnice byla považována za nezkušenou, pak za svěží vítr, aby po letech byla sama považována za symbol zkostnatělého systému. S přibývajícím věkem se však dostala do role staré a moudré panovnice.

Tak oslavila i diamantové jubileum v roce 2012, kdy slavnostně zahajovala londýnské olympijské hry. O tři roky později se stala nejdéle vládnoucím panovníkem na britském trůnu a z této pozice ji zřejmě jen těžko někdo sesadí.

Královna si při zahájení Olympijských her v Londýně dokonce zahrála v krátkém videu a ukázala, že jí není cizí ani smysl pro humor. Objevila se po boku Jamese Bonda (Daniel Craig), kterého má prý velice ráda.

Ani v pokročilém věku nepřestala plnit povinnosti britské královny, byť řadu z nich již přenechává ostatním členům královské rodiny, zejména princi Charlesovi a princi Williamovi, dvěma svým následníkům. Její projevy během koronavirové pandemie v roce 2020 a 2021 byly jednou z nejsledovanějších událostí v Británii.

V roce 2021 ji však postihla dosud nejkrutější rána, Ve věku 99 let zemřel její manžel a celoživotní opora princ Philip. I když jejich manželství nebylo zpočátku ideální, princ Philip přistoupil na roli „toho druhého“ v královské rodině a svou manželku bezmezně podporoval. Královně Alžbětě bude letos 96 let a v červnu vypuknou oslavy u příležitosti sedmdesáti let jejího panování.

I platinové jubileum bude poněkud zakaleno rodinnými skandály, zejména zapletením prince Andrewa do sexuální aféry miliardáře Epsteina. To však nemění nic na tom, že královna dál touží plnit své královské povinnosti.

„Vděčnost, úcta a hrdost. Tato slova shrnují můj vztah k lidem této země a celého Společenství,“ prohlásila panovnice v projevu u příležitosti zlatého jubilea v roce 2002. A tato slova se u britské panovnice nemění.