Albrightová vystavuje své brože, začala je nosit kvůli Saddámovi

"Saddám Husajn řekl, že jsem had. A já jsem měla špendlík, který zobrazuje hada, a když jsme dělali něco ohledně Iráku, já tehdy byla velvyslankyně při OSN, tak jsem toho hada nosila," řekla Albrightová.

Od té doby začala politička, která se později stala ministryní zahraničí v administrativě prezidenta Billa Clintona, nosit brože programově a vždy se je snažila přizpůsobit aktuálnímu jednání. Sbírka je tedy velmi různorodá co do motivů na brožích i provedení šperků.

Na setkání s tehdejším ruským ministrem zahraničí Igorem Ivanovem o raketách dlouhého doletu si Albrightová například vzala brož s motivem, který vypadá jako raketa. Šéf ruské diplomacie se prý Albrightové zeptal, zda to je jedna z amerických protiraketových střel. "Řekla jsem, že ano a že je teď děláme takhle malé a že je teď ta správná chvíle dělat v tomto ohledu nějaké diplomatické kroky," uvedla Albrightová.

Když se jí lidé ptali, co svými ozdobami má na mysli, odpověděla jim "čtěte mé brože". Stejný název (Read My Pins) nese nejen její nynější výstava v Muzeu umění a designu, ale i kniha, která nyní vychází ve Spojených státech. Fotografie broží v ní doprovázejí příběhy, které se s nimi pojí.

Ne všichni ale byli vůči brožím americké ministryně tak vnímaví. Když se v Německu zúčastnila televizní debaty se svým tehdejším protějškem Joschkou Fisherem, odpověděl ministr na otázku, jaká poselství Albrightová vysílá svými brožemi, že vůbec neví, o čem se mluví. "Nyní tedy dostane mou knihu," řekla v nadsázce Albrightová.

V rozsáhlé sbírce broží, které nashromáždila, jsou dary od různých světových politiků. Nechybí mezi nimi ani exempláře z Česka. Jsou mezi nimi ty, které jí dali rodiče a jež jsou zdobeny granáty. "A pak prezident Havel mi dal několik špendlíků, které jsou reprodukcí Muchy," řekla někdejší šéfka americké diplomacie. "A vždy si ráda něco koupím, když jsem v Praze," dodala.

Albrightová je pražská rodačka a vůbec první žena, která se stala americkou ministryní zahraničí. Narodila se jako první ze tří dětí v rodině diplomata Josefa Korbela. Po vyhlášení protektorátu emigrovali do Británie, kde přestoupili ke katolicismu.

Po válce bydlela rodina krátce v Praze, než otec začal pracovat na velvyslanectví v Bělehradě. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl Korbel jako nepřítel státu odsouzen k smrti a rodina požádala o politický azyl v USA.

V polovině 70. let se Albrightová zapojila do práce ve volebním štábu Demokratické strany. O dva roky později začala pracovat v Radě národní bezpečnosti. Od roku 1989 vedla mozkový trust demokratů - Středisko pro národní politiku. Celá 80. léta radila demokratickým politikům ohledně zahraniční politiky.

Její práci ocenil Clinton po svém vítězství v prezidentských volbách a jmenoval ji velvyslankyní USA v OSN (1993). Albrightová se stala prvním šéfem v tomto úřadu, který se nenarodil v USA. Její hvězda naplno zazářila, když ji po obhájení prezidentského mandátu Clinton v lednu 1997 požádal, aby se stala první ženou v čele americké diplomacie.