Článek
Aslan nabízí u silnice asi 30 kilometrů na sever od Tirany káně lesní za 7000 až 10 tisíc leků (asi 1400 až 2200 Kč), přestože jde o druh chráněný stejně přísně jako orel skalní či sup. Aslan si tím hlavu moc neláme a předvádí ptáka se zraněným křídlem a spoutanými pařáty. „Já jsem mu neublížil, jen mi ho dali na prodej. Zákazníci si ho mohou dát do klece v baru či restauraci,“ říká.
Obchod s dravci, ať vycpanými či drženými v zajetí, je dobře zaveden.
Ze čtyř druhů supů, kteří původně žili v Albánii, „zůstává jen jeden, sup mrchožravý, ale počet kusů se drasticky snížil“, říká Mirjan Topi, autor prvního atlasu ptáků z Albánie.
Tato hrozba visí také nad orlem skalním, který – v dvojhlavé podobě – vzhlíží z vlajky horské země. Podle odborníků žilo v Albánii před čtvrtstoletím 100 až 200 párů. Toto číslo se snížilo na polovinu, což je dramatický pokles, říká Topi.
„Před 50 lety nebo dokonce ještě na počátku 90. let jsme je mohli vidět na každém vršku, ale dnes jim hrozí vyhubení,“ dodává biolog Taulant Bino, který stojí v čele albánské ornitologické společnosti.
Nejsou v přírodě, ale v barech a hotelech
Ve světovém měřítku se orlové skalní nepovažují za druh ohrožený vyhubením, alespoň podle seznamu ohrožených druhů Mezinárodního svazu ochrany přírody (UICN). Ale v Albánii lze nejčastěji na orly skalní narazit v „barech, restauracích či hotelích“, a to jsou často vycpaní, jak upozorňuje Topi. Dravci mají ozdobit interiéry a lákat tak zákazníky, což odborník odsuzuje jako nechutnou podívanou, odporující zákonu a zpochybňující stát a jeho instituce.
V letovisku Orikum na jihu Albánie je padesátnice Petrit pyšná na orlici, kterou koupila za 400 eur (asi 10 tisíc Kč), aby ji vystavila ve svém baru vedle národní vlajky a dalších vycpaných ptáků. „Je čím dál vzácnější narazit na orla,“ připouští. Státní úřady jí pohrozily, že jí zavřou podnik, pokud nepřestane s vystavováním trofejí, ale s tím si starosti nedělá: „Když budu muset, zaplatím pokutu, ale chci si je nechat.“
Edmond (35) se skoro ani nestydí, že se nechal v horách na hranici s Makedonií přistihnout se dvěma dravci, které právě zastřelil. Jen žádá, abychom ho neudali. Dravci chce ozdobit svůj bar, aby měl více zákazníků.
Současný zákaz nestačí
Zákaz lovu, který platí od roku 2014, odrazil většinu odhadovaných dvou až tří tisícovek italských lovců, kteří podle odhadů za posledních deset let zabili více než 150 tisíc ptáků, včetně stovek dravců.
Úřady připouštějí, že zákaz nestačí, počítá totiž jen s tresty udělovanými ve správním řízení. Podle odborníka Ermala Halimiho z ministerstva turistiky a životního prostředí se chystá zpřísnění, a to včetně trestů vězení za delikty „vedoucí k uhynutí chráněných druhů“.
Jiná, ještě zákeřnější hrozba číhá na dravce: otrávené nástrahy od pastevců, kteří je kladou na ochranu stád před vlky. „Jediná stačí zabít dravce, pokud ji objeví dřív než vlci,“ vysvětluje místní odborník Nexhip Hysolokaj. V březnu se v okolí Orikum našlo šest otrávených orlů a supů.
Pokuty se za tyto praktiky nedávají a pastevci nejsou ochotni se jich vzdát. „Živí nás naše ovce, to je naše pýcha, ale vlci je masakrují! Nemáme na výběr,“ tvrdí třiaosmdesátiletý ovčák Sado Xhelili.