Článek
Se sáňkováním na sopce jako s novým sportem přišel v roce 2005 Australan Darryn Webb. Když vedl hostel BigFoot v Leonu v severozápadním hornatém regionu v Nikaragui, uhranula ho 728 metrů vysoká sopka Cerro Negro. Jakožto vášnivý snowboardista se proto začal zajímat o to, zda by nemohl své zkušenosti ze sněhu přenést i na sopečnou půdu.
Vyzkoušel sjezd i na matraci, definitivně si pro svůj sport ale zvolil překližkové prkno zpevněné kovem a opatřené "sedátkem". Na jízdu na podobném náčiní nyní zve další zájemce, kteří se vrhají dolů po svahu nakloněném v úhlu 41 stupňů, uvedl na svých stránkách server Sabotage Times.
Základní pravidlo zní: nekřičet
Nikaragujská sopka Cerro Negro naposledy vybuchla v roce 1999. Probudit se ovšem může kdykoli, což ze zmíněného extrémního sportu dělá opravdu žhavý zážitek. Právě proto se zřejmě stal mezi komunitou dobrodruhů populárním, vyzkoušelo ho už více než 10 000 lidí.
„Zakřičela jsem, ale okamžitě mi bylo jasné, že to nebyl dobrý nápad. Do pusy mi nalétaly kamínky a prach. Na rozdíl od hladké jízdy po písečných dunách je sjezd po sopce hrbolatý a ten hluk přitom je ohlušující,“ popsala pro deník The New York Times svou zkušenost turistka Laura Sicilianová Rosenová.
Vulkán přilákal i bláznivého rekordmana
Není to však poprvé, kdy sopka Cerro Negro přitáhla na své svahy extrémní sportovce. Dne 12. května 2002, pár let před vznikem nového sáňkovacího sportu, sjel tento vulkán Francouz Eric Barone na horském kole. Vyvinul rychlost 172 kilometrů v hodině, a zapsal se tak do Guinnessovy knihy rekordů.
Na konci pokusu ale na "Rudého barona" nečekala jen sladká odměna v podobě titulu nejrychlejšího cyklisty, nýbrž také ošklivý pád. Speciální kolo se pod ním v té rychlosti rozpadlo. Zlomil si pět žeber, vykloubil si rameno a roztrhl si svaly na rukou, ze zranění se zotavoval tři měsíce.