Článek
„Dosavadní zkušenosti jsou nad naše očekávání, pacienti jsou příběhem a virtuálním světem doslova pohlceni,“ sdělila Andrea Mašínová, náměstkyně ředitele pro ošetřovatelskou péči.
Zdůraznila, jak moc moderní technologie pacientům pomáhají. „Překonávají své limity v rozsahu pohybu a je u nich zjevně výrazně potlačen subjektivní pocit vnímání bolesti. Zároveň se ukazuje, že uplatnění zdaleka nekončí u pacientů s postižením pohybového aparátu.“
Trénink sociálních dovedností
Podle mluvčí nemocnice Gabriely Levorové virtuální realita pomáhá také například neurologickým pacientům po cévní mozkové příhodě či dětským pacientům s dětskou mozkovou obrnou.
Metaverse a lákadla virtuální reality
„Relaxační terapie zmírňuje bolesti, úzkosti a odstraňuje pocity strachu u onkologických pacientů. Podporuje aktivizaci a kognitivní trénink u pacientů na lůžkách následné nebo sociální pobytové péče a poskytuje bezpečné prostředí pro trénink sociálních dovedností u psychiatrických pacientů,“ doplnila Levorová.
Fakultní nemocnice Plzeň v této oblasti patří mezi průkopníky – začalo to už v roce 2020 za pandemie výukou lékařů i zdravotnického personálu v používání osobních ochranných prostředků.
Později došlo na aplikace pro potřeby léčebné rehabilitace, nyní virtuální realita slouží například na interně, psychiatrické a neurologické klinice, na oddělení léčebné rehabilitace, pobytové sociální péče nebo na hemato-onkologii.
Virtuální vs. rozšířená realita
Pojmy virtuální a rozšířená realita jsou velmi často zaměňovány, přitom ale obě technologie pracují na odlišných principech.
Brýle pro virtuální realitu se snaží uživatele vtáhnout do simulovaného světa a jeho smysly zcela odříznout od toho skutečného. Oči tak zpravidla zcela zakrývá displej a na uších jsou umístěna sluchátka, která jsou velmi často součástí celého systému.
Systémy rozšířené reality většinou vypadají jako obyčejné brýle, přes které může uživatel vidět vše, co se děje okolo něho. Speciální displeje nebo kamery pak jen dokreslují virtuální předměty do skutečného prostoru. Vlastně tedy propojují virtuální svět s tím skutečným.
Cesta na druhý břeh
Možnosti virtuální reality jsou samozřejmě daleko širší. Nejrůznější VR herny nejsou v tuzemsku i zahraničí ničím výjimečným. Díky tomu si může kdokoliv vyzkoušet, jaké je to létat nad zemí, zvítězit v boxerském ringu nebo se přenést do vesmírné lodi a bojovat s vetřelci.
Australané se ale vedle příjemných zážitků rozhodli seznámit lidi i s těmi, na které pozitivně nahlíží málokdo. „Naším cílem je poskytnout lidem zážitek podobný smrti a umožnit jim nahlédnout, jaké to je, když člověk umírá,“ představili podle serveru LadBible nevídanou atrakci pořadatelé.
Simulace byla v loňském i předloňském roce součástí výstavy Passing Electrical Storms od australského umělce Shauna Gladwella.
Takto vypadá nový VR simulátor smrti.
„Tato inovativní simulace nám dává možnost získat nové poznání a porozumění okamžiku smrti, čímž nám pomáhá lépe se vyrovnat s touto neodmyslitelnou součástí lidského života,“ pokračovali tvůrci v popisu VR simulace.
Samotný Gladwell popisuje zážitek jako „meditativní, ale přitom neklidný“. VR simulace totiž spojuje celý zážitek s reálným světem. Je to podobné, jako když si v akvaparku nasadíte headset, přes který nic nevidíte, a vrhnete se na nejbližší tobogán. V helmě se pak promítá obraz, jako kdybyste cestovali na lodi skutečnou krajinou.
Simulace smrti takovýmto způsobem provází účastníky postupným zánikem života, počínaje zástavou srdce až po mozkovou smrt. Jsou přitom na lůžku v prostorách připomínajících jednotku intenzivní péče, což dělá celou simulaci ještě děsivější.
Jaké je to zemřít? Virtuální realita dovoluje cestovat na druhý břeh
