VHS znají jen z vyprávění. Nahrávky pro ně zachovává digitální přepis

„Po různých archivech a knihovnách se stále nacházejí videokazety, spíše je vlastní starší lidé od 40 let výše,“ řekl Vojtěch Slabý ze společnosti Převod kazet.

Lidé mají podle něj většinou zájem o zachování záběrů různých rodinných oslav, dětských vystoupení, vánočních nadělování, hudebních koncertů, videí z dovolených či promocí. Zájem naopak není o přepis filmů, přestože se v mnohých domácnostech ještě najdou technicky špatné „kopie z kopie z kopie…“ z dob, kdy domácí kopírování filmů byl jeden z mála způsobů, jak se v bývalém Československu dostat k trezorovým nebo mnoha zahraničním snímkům.

„O přepis filmů není zájem kvůli jejich špatné kvalitě, a také je dnes lidé mohou získat jinými způsoby,“ uvedl Slabý.

První videorekordér předvedli v kalifornském Beverly Hills američtí vynálezci John Mullin a Wayne Johnson přesně před sedmdesáti lety - 11. listopadu 1952. Posledním výrobcem VHS videorekordérů byla japonská společnost Funai. Poslední kus vyrobila v roce 2016. Funai je prodával zejména na americkém trhu, pod značkou Sanyo. „Mezi lidmi ještě některé videorekordéry pořád jsou, ale těch kvalitních je strašně málo, proto je na převod sháníme z druhé ruky v zahraničí,“ sdělil Slabý.

Jako hlavní médium pro šíření videoobsahu k uživatelům uvedla společnost Sony v roce 1975 Beta kazety. Zprvu se používaly v poloprofesionálních studiích. Kvůli špatné licenční politice firmy a složité výrobě vhodných přehrávačů se do běžného používaní nedostávaly snadno. Postupem času byly Beta kazety vytlačeny jednoduššími VHS kazetami.

S videokazetami je spojené jejich pirátské kopírování, které bylo rozšířené zejména v bývalém „východním bloku“. K tomu patřil jednohlasý rychlodabing, který nadšenci před vznikem titulkovacích technologií a otevřením dabingových studií připravovali tuzemským divákům tehdy nedostupnou hollywoodskou produkci.

Fenoménu pirátského kopírování a rychlodabingu se věnuje dokument Králové videa režiséra Lukáše Bulavy z roku 2020. Jeho autoři sledování videokazet v 80. letech prezentují jako záblesk světa za železnou oponou, zabývají se však také pozdějším kinopirátstvím a nezastírají, že pro mnohé distributory nelegálně dabovaných videokazet se vedle fandovství jednalo také o výnosný obchod.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Digitalizace fotografií a videa