První webová stránka začala fungovat před čtvrtstoletím

Web se zrodil na půdě Evropské organizace pro jaderný výzkum (CERN) se sídlem v Ženevě. V polovině roku 1980 přišel do této mezinárodní vědecké organizace jako konzultant britský softwarový inženýr Berners-Lee.

Pro svou osobní potřebu tehdy naprogramoval jednoduchý elektronický katalog, přístupný odkudkoliv prostřednictvím počítačové sítě. Jednotlivé listy propojoval systém odkazů, díky nimž se daly snadno vyhledat související informace. Odtud byl jen krůček k vytvoření systému internetových stránek, mezi nimiž lze jednoduše přecházet pomocí hypertextových odkazů.

Než však ke zrodu World Wide Webu došlo, uplynulo celé desetiletí. Koncem roku 1981 totiž Berners-Leemu vypršel původní šestiměsíční kontrakt s CERNem, načež odešel pracovat pro firmu Image Computer Systems.

Teprve po návratu do Ženevy v polovině dekády svůj někdejší nápad rozpracoval, takže jej na jaře 1989 mohl CERNu nabídnout jako řešení dlouhodobých problémů se sdílením dat mezi vědeckými týmy.

„Když jsem WWW vytvářel, všechny potřebné kousky už existovaly. Nápad s hypertextovým propojením dokumentů měl už Vannevar Bush a Ted Nelson v roce 1945, resp. 1963, Paul Mockapetris vymyslel systém adresných domén a Vint Cerf komunikační přenosový protokol. Jen jsem všechny nápady spojil," říká skromně Berners-Lee. Ovšem jen "všechno spojit" nestačilo.

Berners-Lee vymyslel programovací jazyk HTML umožňující formátování textu, včetně vkládání odkazů na jiné dokumenty a přenosový hypertextový protokol (HTTP). Je též autorem prvního webového prohlížeče, tedy programu umožňujícího propojené dokumenty prohlížet a pohodlně přeskakovat v síti (surfovat). Jeho prohlížeč se původně jmenoval WorldWideWeb, později byl přejmenován na Nexus.

Svůj nápad celosvětové pavučiny dal Berners-Lee posléze volně k dispozici jako "open source", aby ho jiní mohli dál rozvíjet. Z prvních vylepšovatelů nelze nezmínit alespoň jedno jméno - Američana Marka Andreessena, jenž svým prohlížečem Mosaic, umožňujícím zobrazovat i grafiku, zpřístupnil web široké uživatelské obci.

Zajímavé je, že historie internetu v České republice se začala psát až po vzniku první webové stránky, přesně 13. února 1992. Tehdy byla někdejší Československá republika připojena k celosvětové počítačové síti. Prvním institutem připojeným k internetu bylo České vysoké učení technické v Praze (ČVUT).

Sluší se nicméně připomenout, že i když je připojení ČVUT k internetu formálně považováno za oficiální akt, při kterém se Československo připojilo k celosvětové počítačové síti, první pokusy s připojením do internetu probíhaly už na konci roku 1991. Ještě předtím existovaly v ČSR sítě FidoNet, EUnet a EARN.

V roce 1995, v souvislosti s rozpadem Československa v roce 1993, začala ČR používat jako národní doménu .CZ místo stávající původní .CS. Na jaře roku 1996 pak odstartoval svůj provoz vyhledávací server Seznam.cz. Své webové stránky spustila také Poslanecká sněmovna.

Výhody internetového bankovnictví mohli Češi poprvé okusit v květnu 1998 díky bance Expandia. Neomezené připojení k webu za měsíční paušál zákazníci využívají od roku 2003. Magická hranice poloviny českých domácností s internetovým připojením byla podle statistik ČSÚ pokořena v roce 2010.