Článek
Od začátku 50. let, kdy byl vyroben první komerčně dostupný elektronický víceúčelový počítač, byla tato zařízení výsadou bohatých firem či institucí. Kromě jejich astronomické ceny za to mohla i skutečnost, že běžně zabíraly několik místností. Přestože problém velikosti se časem podařilo vyřešit nahrazením elektronek tranzistory a integrovanými obvody, představa počítače jako zařízení pro osobní použití dlouho patřila do sféry sci-fi.
Významná změna přišla v roce 1975 s uvedením mikropočítače Altair 8800. Jednoduchý stroj se prodával ve formě stavebnice za necelých 400 dolarů a rychle si získal početnou komunitu fanoušků. Odstartoval tak vlnu "lidových počítačů", na niž naskočila řada nově vzniklých firem jako Atari či Apple. Tradičního výrobce výkonných sálových systémů, americkou společnost IBM, nechával překotný vývoj v oblasti osobních počítačů zpočátku v klidu.
Obrat přišel až v roce 1980, kdy si vedení firmy uvědomilo potenciál těchto zařízení, na něž se do té doby dívalo spíše jako na technickou kuriozitu. Tak dostal zelenou projekt s názvem Chess (šachy), který měl IBM po prvotním zaspání dostat do hry. Aby náklady na projekt zůstaly v přijatelných mezích a zároveň se zkrátila doba nutná k jeho dokončení, měl vývojový tým vedený Donem Estridgem počítač složit z běžně dostupných dílů různých výrobců.
V reklamní kampani zaujal Charlie Chaplin
V této souvislosti se dokonce ozvaly i sarkastické hlasy, že IBM ke vzniku PC přispěla pouze jménem a značkou. Výsledkem byl kompaktní počítač interně označovaný jako Acorn (žalud), který byl veřejnosti představen 12. srpna 1981 pod názvem IBM 5150 PC. Jeho uvedení na trh doprovázela reklamní kampaň, v níž IBM využila postavu tuláka v podání Charlieho Chaplina, která měla demonstrovat jednoduchost ovládání a flexibilitu nového výrobku. Stroj, jehož srdce tvořil procesor Intel 8088 s frekvencí 4,77 megahertzu, svým výkonem nevybočoval z dobového průměru.
Síla značky a nabídka rozšiřujícího příslušenství to však bohatě kompenzovaly, takže o PC i jeho nástupce s označením XT a AT byl mezi zákazníky zájem. Úspěch PC ale měl pro IBM nevítaný vedlejší efekt: řada menších výrobců začala vyrábět jeho klony. Nebylo to ostatně nijak obtížné, vzhledem k tomu, že "písíčko" bylo složeno z běžně dostupných součástek. Firmy jako Compaq či Columbia Data Products začaly na trh chrlit takzvané IBM PC kompatibilní počítače v takovém množství, že se z nich stal standard, který převálcoval téměř všechna konkurenční řešení.
PC se rozjelo po celém světě
V důsledku toho označení PC ztratilo svůj původní obsah, a stalo se synonymem pro jakýkoliv desktop. Invaze "písíček" do domácností a menších kanceláří znamenala úspěch nejenom pro samotnou IBM, ale také pro Intel, který se z výrobce paměťových čipů přeměnil na největšího dodavatele počítačových procesorů. Podobný důvod k radosti měl rovněž spoluzakladatel společnosti Microsoft Bill Gates, jenž se díky softwaru pro PC stal nejbohatším mužem světa (než ho z pomyslného miliardářského trůnu sesadil mexický telekomunikační magnát Carlos Slim Helú).
Úspěch Intelu a dodavatele operačního systému Windows vedl k tomu, že pro IBM PC kompatibilní počítače bývá používán název Wintel. Odráží se v tom i ztráta vlivu IBM na vývoj této platformy, která se začala projevovat už od 90. let a symbolicky vyvrcholila v roce 2005 odprodejem počítačové divize čínské firmě Lenovo.
