Předchůdce internetu se zrodil před 55 lety. Díky armádě

U počátku tohoto projektu stálo americké ministerstvo obrany. Na začátku 60. let poskytlo prostřednictvím své výzkumné agentury ARPA zázemí pro vědce zabývající se možností komunikace mezi počítači.

Údajné obavy vojáků ze zničení sítě v případě jaderného útoku vedly k přijetí dvou zásadních rozhodnutí: síť neměla mít žádné centrum a data jí měla procházet rozdělena na části. Tyto části, takzvané pakety, pak měly po síti putovat odlišnými cestami a do původního celku měly být složeny až u příjemce. A není bez zajímavosti, že obě tyto vlastnosti si internet zachoval dodnes.

Zakladatelé Arpanetu tedy síť vymodelovali přesně takto. A aby požadovaná „rozborka a sborka“ dobře fungovaly a balíčky dorazily ke správnému adresátovi nepoškozené a ve správném pořadí, bylo nutné stanovit jasná pravidla, jimiž se celý proces řídí. Tato pravidla, odborně nazývaná protokoly, dostala název Network Control Program, zkráceně NCP.

Vzhledem k tomu, že Arpanet měl podle původních plánů pouze otestovat reálnost paketových přenosů, byl protokol NCP poměrně primitivní. To se však časem ukázalo jako problém.

Z původně čistě experimentální záležitosti se totiž vyvinul nečekaně oblíbený nástroj komunikace. Počet připojených terminálů tak během čtyř let narostl na desetinásobek a ke všemu se objevily i sítě s odlišnou architekturou.

K Arpanetu se postupně začaly připojovat další instituce, především vědecké a vzdělávací. Tím se jeho struktura začala komplikovat a hrozilo, že v něm dojde k situaci připomínající biblické zmatení jazyků.

V lednu 1983 proto Arpanet oficiálně přešel ze standardu NCP na sadu protokolů TCP/IP. Za touto zkratkou se skrývá mechanismus umožňující vzájemnou komunikaci mezi odlišnými počítačovými sítěmi. Jeho přijetím se otevřela cesta k vytvoření „sítě sítí“ a tvůrci těchto protokolů, Vinton Cerf a Robert Kahn, si vysloužili přízvisko otcové internetu.

Ten se stal jakýmsi vedlejším produktem výzkumu Cerfa a Kahna. Za autora názvu internet, který se poprvé objevil v roce 1974, bývá označován Cerf.

Zavedení protokolů TCP/IP umožnilo propojit různé počítačové sítě a tyto protokoly dodnes tvoří technický základ internetu.

V létě 1983 se z Arpanetu vydělila armádní síť Milnet a o dva roky později začala americká nadace National Science Foundation budovat vysokorychlostní síť Nsfnet, určenou pro akademickou sféru. Na počátku devadesátých let převzal Nsfnet roli Arpanetu jako páteřní sítě internetu a otevřel se i pro komerční užití.

Provoz Arpanetu byl oficiálně ukončen v roce 1990.

1990 – V březnu byla, tehdy ještě v Československu, zavedena amatérská počítačová síť FidoNet. V květnu pak síť EUnet, která však byla k dispozici pouze pro počítače s unixovými systémy.

1991 – V listopadu se uskutečnily první pokusy o připojení ČR k internetu, a to na půdě Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT). Tehdy se na zapojení podílela parta technologických nadšenců.

1992 – Přesně 13. února bylo představeno internetové připojení široké veřejnosti. Právě tento den je považován za oficiální akt připojení Československa k internetu.

1993 – V březnu 1993 byla slavnostně spuštěna univerzitní síť Cesnet, která funguje dodnes – pochopitelně byla značně zmodernizována. Jde v podstatě o počítačovou síť, která propojuje jednotlivé univerzity v tuzemsku.

1995 – Zkraje roku byla zrušena doména .CS. Již o dva roky dříve, v souvislosti s rozpadem Československa, přitom byla zavedena nová doména .CZ. Pikantní na tom je, že vlastně nikdo neví, jaká byla ryze první česká doména.

1996 – Tento rok byl na události opravdu bohatý. Byl spuštěn Neviditelný pes Ondřeje Neffa a také doposud největší internetový portál Seznam.cz – dnes jsme díky němu jednou z mála zemí na světě a jedinou zemí v euroatlantickém prostoru (dalšími jsou například Rusko, Čína nebo Jižní Korea), kde je vedle Googlu silný lokální internetový hráč.

Díky tomu mají lidé v ČR v porovnání s trhy, kde jsou k dispozici jen varianty globalizované nabídky, řadu důsledně lokalizovaných služeb, tedy třeba Mapy.cz nebo Stream.cz.

V listopadu 1996 si zároveň založila vlastní web také ODS, patrně jako vůbec první česká politická strana. ČSSD ji následovala v únoru 1997.

1997 – Ministerstvo spravedlnosti v září na internetu zpřístupnilo elektronickou podobu obchodního rejstříku.

1998 – Vznikl Google, zároveň byly také spuštěny servery Novinky.cz, Týden.cz a iDnes.cz. Češi si od března též mohli poprvé vyzkoušet první internetové bankovnictví, které tehdy nabídla Expandia Banka. Příliš radosti však nemělo vedení Telecomu, čelilo totiž řadě protestů kvůli tomu, že si drží monopol internetového připojení, kvůli čemuž se dostupnost v tuzemsku rozvíjí velmi pomalu.

2001 – Bylo představeno internetové připojení ADSL. Do širšího povědomí lidí se však tato technologie dostala až o dva roky později, kdy ji začala nabízet společnost SkyNet.

2002 – V květnu byla spuštěna česká verze encyklopedie Wikipedia. Zároveň se do povědomí uživatelů začala dostávat bezdrátová technologie wi-fi.

2003 – Eurotel spustil jako první český mobilní operátor neomezené připojení k internetu za paušál. Stejnou službu začal poskytovat pouhý měsíc poté také T-Mobile.

2004 – Vznikl Facebook. Rok poté spatřil světlo světa YouTube a další rok pak Twitter.

2006 – Telefónica O2 Czech republic spustila jako první televizní vysílání přes internet (IPTV).

2010 – Podle ČSÚ podíl domácností s připojením k internetu překročil 50 procent.

2012 – V Česku se začalo pozvolna rozšiřovat mobilní LTE připojení. To nabídlo na tehdejší dobu až závratnou přenosovou rychlost 60 Mb/s. Pro bližší představu, první internetová přípojka měla rychlost jen 9,6 kb/s.

2020 – V Česku je spuštěn první 5G vysílač, který slibuje dramatický nárůst rychlosti mobilního internetu. Během ukázkových testů operátoři naměřili hodnoty okolo 2 Gb/s.

2024 – Operátoři se chlubí, že signál 5G může v Česku využívat již 96 procent obyvatel.