Hlavní obsah

Před 40 lety se začal prodávat první přehrávač cédéček

Tokio/Praha

Kompaktní disky znamenaly revoluci v poslechu hudby, v posledních letech ale byly víceméně vytlačeny hudbou prodávanou přes internet. Přesto cédéčka nadále zůstávají běžnou součástí výbavy většiny domácností. Vůbec první CD přehrávač začala 1. října 1982 prodávat japonská společnost Sony.

Foto: Profimedia.cz

Ilustrační foto

Článek

Systém Compact Disk začal vznikat v laboratořích Philips v Eindhovenu přibližně od roku 1977. O rok později začala spolupracovat firma Sony. Ta měla přední odborníky na tehdy začínající digitální techniku záznamu zvuku. První CD nosič byl představen světu o dva roky později (1979).

Prototyp přehrávače nového typu digitálního média představilo Sony na podzim 1981. Nepříliš atraktivní vzhled přístroji vynesl nelichotivou přezdívku Goronta, pocházející z japonského výrazu „goron“, tedy tlustý, nemotorný.

Za rozpaky budícím zevnějškem se nicméně skrýval na svou dobu velmi pokročilý produkt s řadou unikátních technických řešení. Na pulty obchodů se první přehrávače dostaly ve značně pozměněné podobě 1. října 1982. Nesly označení Sony CDP-101 a zpočátku byly dostupné výhradně v zemi vycházejícího slunce.

V roce 1981 se k projektu Compact Disc připojil i koncern Matsushita. Tím bylo definitivně rozhodnuto o vítězství v soutěži s ostatními tehdy rozpracovanými konkurenčními systémy. Na jaře 1982 byla digitální, kompaktní zvuková deska CD-DA představena oficiálně široké technické veřejnosti.

To ovšem ještě za značné nedůvěry a za neskrývaných pochybností mnoha odborníků. Mnohým se systém Compact Disc zdál technologicky příliš náročný na to, aby se mohl široce prosadit. První přehrávače a první kompaktní desky ovšem ještě nebyly nejdokonalejší. Vývoj se ale ani zdaleka nezastavil.

ABBA vydala album The Visitors

Výroba prvních kompaktů byla zahájena v létě 1982. Z lisovací linky hudební společnosti Polygram v německém Langenhagenu tehdy začalo sjíždět album The Visitors populární švédské skupiny ABBA. Do zahájení prodeje kompaktních disků o čtvrt roku později už měl katalog nahrávek dostupných na CD zhruba 150 položek, převážně z oblasti klasické hudby.

Dostatečně movití zájemci z USA a starého kontinentu si mohli sedm a půl kilogramu vážící aparát odnést z prodejen teprve na jaře následujícího roku. Zato už ale měli na výběr ze dvou typů – jednoho od Sony a druhého od Philipsu.

Byl to jeden z nejlepších byznysů, tvrdí o výrobě CD v devadesátkách Pelc

Internet a PC

Cédéčka to zpočátku neměla snadné ani u velkých hudebních vydavatelství, která se obávala, že jim novinka nabourá zavedený trh s vinylovými deskami. Zákazníci navíc malá cédéčka podvědomě vnímali zpočátku jako něco méně hodnotného než velké gramofonové desky. Přes počáteční slabé výsledky se prodej CD v polovině 80. let přece jenom rozběhl.

Posluchači nakonec začali oceňovat fakt, že oproti vinylovým gramofonovým deskám byl kompaktní disk podstatně menší a snadněji se s ním manipulovalo. Na rozdíl od desek se při přehrávání neopotřebovával, a záznam tak neztrácel na kvalitě. Novinkou také byla možnost začít přehrávat konkrétní vybranou skladbu a reprodukci kdykoli přerušit a pokračovat skladbou jinou. U klasických desek to také šlo, ale ručně a často se deska poškrábala.

Ze 400 000 kusů na 25 milionů

Jestliže v roce 1982 vyprodukovala jediná tehdy existující továrna 400 000 kusů kompaktních disků, o čtyři roky později se jich už po celém světě vyrobilo na 25 milionů. Podobnou rychlostí rostl i počet prodaných přehrávačů, jejichž cenu se v důsledku masové výroby podařilo snížit na přijatelnou úroveň.

Na rozdíl od magnetofonových kazet byla velkou nevýhodou kompaktních disků nemožnost pořídit si jejich kopii. Situace se změnila v roce 1991, kdy se na trhu objevila první zapisovatelná cédéčka (CD-R). O šest let později si zákazníci mohli koupit vylepšenou verzi CD-RW, která umožňovala uložený záznam opakovaně mazat a nahrazovat novým. Levná zapisovatelná cédéčka zasadila smrtící úder systému magnetooptických médií MiniDisc firmy Sony, který je měl nahradit.

CD se stalo katalyzátorem dalších inovací v digitální zábavě, vydláždilo cestu k nástupu DVD a technologie blue-ray. V současné době sice nemá tento nosič stále konkurenci, sílí ale fenomén stahování hudby z internetu, a stále populárnějším je také formát MP3, který umí několikanásobně zmenšit velikost hudebního souboru. Pro hudební znalce je však kvalita poslechu z klasických desek či CD dosud nepřekonatelná.

Nad kompaktními disky se po čtyřech dekádách stahují mračna

Hardware
Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám