Značení mobilních sítí je zmatečné, pátá generace slibuje revoluci

Většina lidí dnes považuje mobilní telefony za naprostou samozřejmost. Historie mobilních sítí se nicméně začala psát před 40 lety. Standard 1G začal být používán nejprve v Norsku a Švédsku, a to v roce 1979.

Číslování mobilních sítí může působit pro běžné uživatele tak trochu zmatečně. Je to dáno tím, že význam jednotlivých standardů se v průběhu let měnil. Například sítě první generace vůbec nepřenášely data, sloužily pouze k přenosům hlasu v analogové podobě.

V Česku síť první generace fungovala mezi lety 1991 a 2006, provozoval ji operátor Eurotel.

Ve stejný čas byla na trhu nicméně i druhá generace. První sítě standardu 2G se stavěly zhruba od poloviny 90. let. Zásadní rozdíl byl v tom, že data byla šířena již v digitální podobě, kromě hlasu tak prostřednictvím tohoto standardu mohly být odesílány také SMS zprávy.

Vůbec poprvé se také setkáváme s mobilním internetem. Nabízel tehdy rychlost nižší než 20 kbit/s, což je v dnešní době těžko představitelná hodnota. Na načtení obrázků na webu čekali lidé i několik minut.

Vyšší rychlost zařadil mobilní internet až s přechodovou sítí 2,5G, první takové se objevovaly s příchodem nového milénia. Dnešní třicátníci a čtyřicátníci si patrně ještě vzpomenou na pojmy jako GPRS a EDGE – šlo o standardy mobilního internetu, které nabízely tehdy neskutečně vysoké přenosové rychlosti. V případě GPRS až 128 kb/s a u EDGE až 256 kb/s.

Tyto sítě mimochodem v některých lokalitách fungují v tuzemsku dodnes. I když doba pokročila a současné internetové připojení je daleko rychlejší, v místech se špatným pokrytím jsou často lidé rádi, že mají alespoň tento pomalejší standard.

Pro představu: stáhnutí balíku deseti fotek o velikosti 50 MB trvá ve standardu EDGE několik desítek minut. U moderních 4G sítí, které jsou aktuálně v tuzemsku nejrozšířenější, je to otázka necelé minuty.

Standard 3G byl ještě před pár lety bez nadsázky zaklínadlem tuzemských operátorů, kteří lákali na tehdy oslnivou rychlost 2 Mb/s, což se nedalo se standardem EDGE srovnávat. V průběhu času se navíc standard 3G postupně zrychloval.

Žádné internetové balíčky tehdy ale v podstatě neexistovaly, u tuzemských i většiny zahraničních operátorů se platilo za přenesená data. A kredit na předplacenkách mizel s každou načtenou webovou stránkou doslova před očima, případně jsme se na konci měsíce dočkali nepěkně dlouhého účtu za mobilní služby.

Právě mobilní sítě 3G postupně v Česku zanikají, zcela je odřízl již Vodafone, O2 je vyplo ve vybraných lokalitách. A zbylé lokality budou vypnuty na podzim, tehdy se odmlčí 3G přípojky také u T-Mobilu.

Sítě čtvrté generace, které využíváme dnes a které jsou známé pod označením 4G či LTE, se v Česku začaly pomalu rozjíždět v letech 2012 a 2013. Rychlosti jsou v porovnání s dřívějšími sítěmi dechberoucí – například v Praze je možné bez problémů surfovat po webu při rychlosti přesahující 100 Mb/s.

Sítě 4G jsou tak často dokonce rychlejší než pevné přípojky v domácnostech. Neplatí to samozřejmě pouze pro Česko, ale také pro zahraniční státy. Právě sítě 4G umožnily takový rozmach chytrých telefonů a vysokorychlostního internetu obecně. V tuzemsku i zahraničí operátoři nabízejí vedle datových limitů také zcela neomezený internet.

Stejný skok ve vývoji, jaký byl mezi standardy 3G a 4G, má nyní přinést pátá generace mobilních sítí. Uživatelé si polepší opět v rychlosti – během ukázkových testů operátoři naměřili hodnoty okolo 2 Gb/s.

Pevná připojení – například přes pevnou linku nebo kabel – přitom v současnosti nabízejí rychlosti v řádech stovek Mb/s. Na vysoké přenosové rychlosti láká také společnost O2, která jako první tuzemský operátor spustil loni v červenci 5G internet pro běžné zákazníky v Praze a Kolíně.

Nyní již nabízejí 5G připojení všichni tři tuzemští operátoři a postupně se rozšiřuje připojení napříč Českem. Celá republika ale bude mobilní sítí páté generace pokryta až za pár let.