Článek
„I když jsem v duchu věděla, že bych měla přestat, stejně jsem pokračovala,“ řekla Ju. „Nedokázala jsem ho odložit a byla jsem na mobilu až do rána.“
Jižní Korea patří k zemím s největším počtem mobilních telefonů na světě. Používá je více než 98 procent jihokorejských dospívajících, uvádějí vládní údaje z roku 2018. A mnoho z těchto mladých lidí vykazuje známky závislosti.
Netolismus je společenská hrozba
V loňském roce upozornilo ministerstvo vědy, informací a komunikačních technologií (MSIT), že zhruba 30 procent jihokorejských dětí ve věku deset až 19 let je „příliš závislých“ na svých chytrých telefonech a zažívá vážné důsledky jejich používání – včetně ztráty sebekontroly.
Právě takové děti – jako Ju – splňují podmínky pro získání místa v některém z vládou vedených táborů pro léčbu internetových závislostí. Program začal v roce 2007 a v roce 2015 byl rozšířen, aby zahrnul i chytré telefony. V letošním roce ministerstvo pro rodinu a rovnost pohlaví uspořádalo 16 takových táborů po celé zemi pro zhruba 400 středoškolských a vysokoškolských studentů. Pro některé rodiče to byla poslední šance, jak svým dětem pomoci.
V Jižní Koreji jsou odvykací tábory většinou zadarmo
Ju bývala na střední škole průměrná studentka, ale postupně se propadla na spodek třídy. Zůstávala dlouho v noci vzhůru, procházela si vlákna na Facebooku, hrála si s jihokorejskou aplikací Snow a povídala si s kamarády prostřednictvím služby KakaoTalk. „Měla jsem pocit, že moje vnímání reality bledne,“ říká nyní. „I když jsem si užila báječný den s přáteli, připadalo mi to jako sen.“
Její otec Ju Če-ho o ni měl čím dál tím větší starost. „V rodině jsme si moc nepovídali. Když jsem s ní začal mluvit o telefonu, strhla se hádka,“ řekl. Určil jí limit na používání telefonu dvě hodiny denně – ale dcera vždy našla nějaký způsob, jak ho obejít. Nakonec to ale byl její nápad, aby v červenci nastoupila do odvykacího tábora. U vchodu poprvé za celé roky odložila telefon a zahájila 12 dní dlouhý detox.
Osmi procentům školáků hrozí závislost na sociálních sítích
Jihokorejské odvykací tábory jsou zdarma s výjimkou poplatku 100 000 wonů (necelé 2000 korun) na jídlo. Chlapci a dívky jdou do oddělených táborů a každý pojme zhruba 25 studentů.
V táboře se mohou děti zapojit do hledání pokladu, uměleckých a výtvarných aktivit a sportovních akcí. Povinná jsou individuální, skupinová a rodinná sezení, kde probírají své používání telefonu. A pak, po dobu 30 minut před spaním, táborníci meditují.
Ředitelka tábora Ju Sun-duk, do kterého nastoupila studentka Ju, říká, že několik prvních dní mají teenageři „zmučený výraz“. „Od třetího dne je vidět, jak se mění. Začínají si užívat pobyt s přáteli,“ dodala.
Problémy mají i v dalších zemích
Jižní Korea není jedinou zemí, kde jsou dospívající závislí na chytrých telefonech – po celém světě stoupají obavy z jejich nadměrného používání. V Jižní Koreji ale tento problém zesiluje společenský tlak. Na děti jsou kladeny vysoké akademické požadavky a mají jen málo dní na odpočinek. Po škole ještě mnoho z nich chodí na doučování a na ostatní aktivity jim zbývá jen velmi málo času.
I U-rin, 16letá studentka, která byla ve stejném táboře jako Ju, říká, že byla zvyklá používat chytrý telefon k uvolnění stresu ze školy. „Na chvíli jsem na něj zapomněla, když jsem byla na telefonu. Ale jakmile jsem ho odložila, všechny ty věci, ze kterých jsem byla rozrušená, se mi nahrnuly zpátky do hlavy. Byl to začarovaný kruh,“ uvedla I.
Chytrý telefon jim stačí ke štěstí.
Psychiatr I Če-won, který léčí závislost na chytrých telefonech, říká, že právě tento začarovaný kruh je symptomem závislosti. Když jsou lidé vystresovaní, sníží se množství dopaminu v mozku, a to je přiměje vyhledávat jiné formy uspokojení. A protože teenageři nemají jiný způsob, jak uvolnit stres, používají chytré telefony.
„Mobily je nejdřív uklidní, ale nakonec si začnou myslet, že chytrý telefon stačí, aby byli šťastní. A vzdávají se studia,“ dodal I Če-won.
Měsíc po skončení tábora Ju říká, že používá telefon jen dvě až tři hodiny denně, namísto šesti nebo sedmi hodin jako předtím. A zatímco předtím nedokázala přestat, i když věděla, že by měla, nyní je schopná telefon okamžitě odložit. Není si ale jistá, že tábor stejně zabral i na ostatní. „Měla jsem dvě spolubydlící. Hned jak tábor skončil, jedna z nich se ani nerozloučila a hned běžela zapnout svůj telefon,“ řekla.
