Množství dezinformací na sítích stoupá, všímá si většina Čechů

Stejně jako na přelomu března a dubna si polovina lidí myslí, že je Česko součástí informační války vedené Ruskem. Ukázal to průzkum, který provedla pro středoevropské výzkumné konsorcium Central European Digital Media Observatory (CEDMO) společnost Ipsos.

Ipsos provedl od 30. dubna do 5. května druhou vlnu šetření. První udělal zhruba měsíc po vpádu ruské armády na Ukrajinu. Pracovníci se dotazovali 1026 lidí nad 18 let. Stejný průzkum se uskutečnil na Slovensku, kde se ho zúčastnilo 1029 obyvatel. Cílem bylo zjistit názory na dezinformační válku ze strany Ruska.

„Pokud lidé narazí na dezinformaci o válce na Ukrajině na sociálních sítích, kterou jsou schopni rozeznat, nejčastěji na ni nijak nereagují,” uvedli autoři výzkumu. Přes 20 procent obyvatel v České republice upozorní své okolí na to, že jde o dezinformaci, pouze tři procenta však aktivně napíšou opravu dezinformace na sociální síti.

Pouze tři procenta obyvatel Česka v průzkumu uvedla, že dezinformací ubývá. Na Slovensku vnímá nárůst a větší intenzitu lživých informací 80 procent lidí. Že jich ubývá, si myslí dvě procenta.

„Oproti minulému měsíci v České republice vzrostl o pět procentních bodů počet těch, kteří mají pocit, že informační válka spojená s konfliktem na Ukrajině je pouze záminkou západních vlád k omezování svobody slova a nepohodlných médií,” uvedli Martin Komárek a Markéta Kneblíková z Ipsos. Názor podle nich zastává pětina Čechů a tři z deseti Slováků.

Jak upozornily servery NPR a Poynter, dezinformace nešíří pouze jejich tvůrci, ale velmi často i samotní uživatelé. Nejčastěji se totiž hoaxy a dezinformace týkající se koronaviru šíří prostřednictvím sociálních sítí, jako je například Facebook či Twitter. I když se internetoví giganti snaží proti tomu bojovat, práci jim znesnadňují samotní uživatelé.

Smyšlené zprávy totiž často šíří dál – jednoduše věří tomu, co si na internetu přečtou. Není výjimkou, že některé zprávy mají desítky či stovky tisíc sdílení. Nevědomky tak pomáhají tvůrcům dezinformací, aby si vydělali pořádný balík peněz.

Podobné kauzy globálního dosahu jsou totiž pro tvůrce dezinformací hotový zlatý důl. Využívají strachu a paniky lidí, aby je nasměrovali na své webové stránky. Díky tomu následně profitují ze zobrazované reklamy, a to klidně i v řádu několika milionů dolarů.

Výzkum se kromě tématu dezinformací zaměřil rovněž na to, jak populace obou zemí vnímá pojem ústavně zaručená svoboda projevu. Dvě třetiny Čechů souhlasí s tím, že stát nesmí, s výjimkou trestných činů, postihovat, co si lidé myslí, říkají nebo publikují.

Čtvrtina české populace pak souhlasí s výrokem, že ústavně zaručená svoboda projevu znamená i to, že politici mohou při veřejných projevech vědomě lhát. Podobné procento uvádí, že zpravodajská média mohou vědomě zveřejňovat nepravdivé informace.

„Existuje zde významná skupina obyvatel, která považuje za naplnění principu ústavně zaručené svobody projevu rovněž to, že oni sami, politici či média mohou vědomě zveřejňovat informace, o kterých ví, že se nezakládají na pravdě. Na Slovensku jsou tato čísla ještě o něco větší, tam je schopna v tomto duchu tolerovat lhaní politiků necelá třetina populace,” uvedl Komárek.