S mobilem i kompaktem. Tipy pro lepší výsledky při fotografování

Je pravda, že profesionální objektivy vrcholných modelů digitálních zrcadlovek dokážou doslova kreslit, ale ani sebelepší technika nezvládne pořídit smysluplný snímek bez uvědomělého fotografa. Než zmáčknete spoušť, je nutné se zamyslet nad kompozicí momentky.

Chyby kompozice jsou totiž u začínajících fotografů velmi časté. Většina lidí focené objekty zpravidla umisťuje na samotný střed fotografie, případně místo dominantní postavy zabírá nepodstatné okolí. Daleko vhodnější je u focení krajiny, budov i osob používat tzv. třetinovou kompozici.

V takovém případě si v podstatě celý záběr rozdělíte na devět stejných dílů – dvě vodorovné a dvě svislé čáry. Některé fotoaparáty dokonce přesně takové rozdělení umí zobrazit na displeji ještě před zmáčknutím spouště. Hlavní objekt by pak měl být umístěn na jednu z těchto čar, ideálně přímo na jejich průsečíky.

Velký pozor je nutné dávat také na rušivé prvky v pozadí. Je velmi nežádoucí, když například focené postavě „vyrůstá“ z hlavy strom. Přitom stačí, aby fotograf udělal jeden krok stranou, a je po problému.

Při focení postav je dobré myslet také na to, jakým směrem se hlavní aktér na momentce dívá nebo jakým směrem má natočené tělo. Vhodné je nechat mu „v pohledu“ dostatek prostoru. Pokud tedy focená postava kouká například doprava, měla by být umístěna spíše v levé části snímku.

Totéž platí při focení pohybujících se objektů – kupříkladu jedoucích automobilů. Dostatek prostoru přidá našim momentkám celistvost zachyceného příběhu.

Profesionální nádech momentkám dodáme i správným ostřením a prací s hloubkou ostrosti, nebojte se při tom experimentovat. Snímek má totiž zcela jiný nádech, záleží, zda zaostříte popředí, nebo pozadí. V takovém případě je nutné zvolit již na fotoaparátu manuální či poloautomatický režim a nastavit clonové číslo na co nejnižší hodnotu.

Velmi efektně například vypadá orámování momentek přirozenými prvky v daném prostředí. Například při focení krajiny můžete nechat v popředí rozmazaný strom a větev, případně nějaký architektonický prvek zachytit zpoza podloubí.

Velkou výzvou je focení v tmavém prostředí. Většina lidí se bohužel mylně domnívá, že takové momentky je potřeba fotit s použitím blesku, opak je ale pravdou.

Daleko lepší je naučit se fotit bez blesku, což je možné pouze při nastavení některých pokročilých funkcí fotoaparátu. Řeč je především o citlivosti (ISO), některé moderní modely mají citlivost tak vysokou, že dovedou bez nadsázky noc proměnit v den.

Počítat je ale nutné s tím, že s rostoucími hodnotami ISO je ve výsledných momentkách patrný šum, který nepůsobí vůbec dobře. Vyšší hodnoty ISO totiž zvládají až dražší fotoaparáty. U levnějších se to dá vyřešit tak, že momentky převedete do odstínů černé a bílé, digitální šum pak vypadá jako zrno u analogových fotoaparátů.

Pokud nefotíte zrovna nějaký pohybující se objekt, můžete zkusit také experimentovat v poloautomatickém či manuálním režimu s časem závěrky. Čím delší čas nastavíte, tím je objektiv schopen pojmout více světla a udělat zdařilé momentky i bez vyšších hodnot ISO.

Pozor je ale nutné dávat na to, aby fotky nebyly rozmazané. Při delších časech je již potřeba používat stativ. Případně si můžete pomoci předměty, které se zrovna nachází ve vašem okolí. Fotoaparát můžete položit na židli nebo širší zábradlí, případně jej opřít před zmáčknutím spouště o stěnu či nějakou značku.

Na dovolené, případně hned po příjezdu domů, je vhodné fotografie zálohovat. Poničení nebo odcizení fotoaparátu totiž není zas tak nemožné, jak by se mohlo zdát. Stačí chyba paměťové karty a všechny fotky mohou být nenávratně pryč – samozřejmě to platí také o videích.

Dříve se velké popularitě těšilo vypalování dat na CD a DVD nosiče. To nicméně není příliš vhodné řešení, neboť se často stává, že především levnější nosiče nejsou po několika letech čitelné. Navíc optické mechaniky pomalu mizí nejen z notebooků, ale také z klasických stolních sestav.

Vhodnější je tak pro zálohování dat používat jiné záznamové médium. Jedním z řešení mohou být flash disky, ty nicméně nenabízí zas tak velké kapacity a pokud ano, jsou velmi drahé. Daleko lepší variantou jsou tedy externí pevné disky, které nabízí kapacitu klidně i několik tisíc GB – a na takový prostor již člověk může zálohovat solidní porci dat.

Pro lepší představu: flash disk s kapacitou 128 GB vyjde zhruba na 350 Kč, externí disk o formátu 2,5“ s kapacitou 1000 GB na 1300 Kč.

V každém případě by záloha měla být uložena na dvou různých místech, tedy kromě externího disku například i na pevném disku v počítači. Pokud jedna ze záloh selže, zůstávají fotografie stále ještě v bezpečí na druhém disku.

Zajímavou alternativou pro disk může být ukládání dat do cloudu, tedy na internet. Data máte tak díky své vlastní on-line schránce neustále k dispozici, a to z jakéhokoliv koutu planety, kde je přístup k internetu. Mezi nejoblíbenější webová úložiště patří Dropbox, Apple iCloud, Tonido, Google Drive či Microsoft One Drive.

S internetem ale vyvstává otázka bezpečnosti. Co je na síti, to je dostupné i ostatním. Na jednoduchá hesla příliš nespoléhejte, pokud si chráníte choulostivá data, komplexní heslo je opravdovou nutností. V rámci bezpečnosti je mnohem lepší volbou klasický disk, ke kterému má přístup jen právoplatný majitel.

Ani cloud navíc není zpravidla zadarmo. Například 2000 GB na Dropboxu vyjde případné zájemce na 220 Kč měsíčně, podobné ceny přitom mají i konkurenti.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Fotokurzy

Může se vám hodit na Zboží.cz: Externí disky, Flash disky