Revoluční Nokia N900 v testu: linuxové dělo pro příští generace

Na druhou otázku lze odpovědět bez dlouhého přemítání. N900 je kapesní počítač s dotykovým displejem a výsuvnou QWERTY klávesnicí, jenž mezi mnoha komunikačními funkcemi nabízí i možnost mobilního telefonování. Hlavním těžištěm jeho využití ale je, lépe řečeno bude, práce s internetem, dokumenty či multimédii.

Na N900 šlape jako operační systém plnohodnotný linux převlečený do kabátku nazvaného Maemo. Patří do rodiny linuxové distribuce Debian (podobně jako na stolních počítačích oblíbené Ubuntu). Nokia už v minulosti vypustila do světa několik tzv. tabletů, linuxové modely 770, N800 a N810 však postrádaly schopnost telefonovat.

N900 s novou verzí Maemo 5 tuto disciplínu bez potíží zvládá, a nejen to. Poradí si i s rychlým přenosem dat prostřednictvím sítí třetí generace a disponuje modulem GPS pro satelitní navigaci. Pochlubí se také docela bohatou multimediální výbavou, a tak výrobce jistě očekává, že rozšíření N900 bude přeci jen masovější, než tomu bylo v případě jejích předchůdkyň.

Na druhou stranu zcela nový otevřený operační systém sice do budoucna slibuje mimořádnou stabilitu a takřka neomezené možnosti, prozatím mu však k dokonalosti chybí několik důležitých bodíků. Ale není jich moc.

N900 je v porovnání s běžnými mobily velká, těžká cihla s pochmurně černou, strohou vizáží. Právě takový design ovšem spousta technicky založených uživatelů přivítá.

Konstrukce působí robustně, vysouvací mechanismus třířádkové klávesnice budí důvěru, že s ním bude možné ještě dlouhá léta vesele vysouvat a zasouvat. Samotná klávesnice je určená pro psaní dvěma palci, práce s ní je po krátkém přivykání poměrně svižná, a to hlavně díky vhodně tvarovaným klávesám s příjemným stiskem.

Většina běžné manipulace s přístrojem se ale stejně odehrává na parádním dotykovém displeji s úhlopříčkou 3,5 palce, rozlišením 800 x 480 obrazových bodů a 16 milióny barev. Rastr je velmi jemný, jednotlivé bodové řádky jsou vidět jen při pohledu opravdu zblízka a vzpomínka na kostrbatá písmenka například na displeji N95 vzbudí pobavený úsměv. Podsvícení je silné, čitelnost na přímém slunci je příkladná.

Dotykové ovládání vyžaduje poněkud důraznější stisk, než je tomu například u iPhonu, což je způsobeno použitím odlišné technologie (rezistivní vs. kapacitní). Telefon při detekci dotyku na displej jemně zachrastí, tuto funkci lze vypnout, jako určitá zpětná vazba je to ale užitečné.

Na boku lze ještě najít konektor microUSB, jenž slouží i pro nabíjení baterie, jejíž kapacita 1320 mAh poskytuje při plném vytížení výdrž zhruba den.

Nokia N900 je podle technických specifikací docela „nabušený“ stroj. Při práci nezdržuje dlouhými prodlevami, spouštění více aplikací najednou bere jako samozřejmou věc.

Použitý procesor TI OMAP 3430 s jádrem ARM Cortex 8 je taktován na 600 MHz, tedy shodně s poslední generací Apple iPhone 3GS. Nokia má také samostatný grafický akcelerátor PowerVR SGX s podporou OpenGL ES 2.0.

Co se operační paměti týče, je k dispozici 256 MB „natvrdo“, systém si ale umí z uživatelské paměti virtuálně ukousnout dalších 768 MB, čímž se dostáváme na rovný gigabajt RAM. Celková kapacita vestavěné paměti činí závratných 32 GB, přidat lze ještě karty microSDHC o velikosti až 16 GB.

Jak už bylo řečeno, Nokia N900 je prvním zařízením finského výrobce, které umožňuje mobilní telefonování na linuxové platformě Maemo. Samotný systém je na nováčka překvapivě vyspělý, graficky přehledný a jeho použití velmi intuitivní. Donedávna zažité představy o linuxu jako o systému, který se ovládá jen pomocí textových příkazů v okně terminálu, se zde definitivně rozplývají v efektních animacích okének a ikonek.

Pro uživatele je výchozím bodem v systému plocha, tedy ne jedna, ale hned čtyři vedle sebe, přeskakovat mezi nimi můžeme tažením prstu podobně, jako třeba při prohlížení fotografií. Aktivními prvky na ploše pak nejsou klasické ikony, nýbrž tzv. widgety, tedy malé aplikace, které plní specifické funkce, např. předpověď počasí, odkazy na webové stránky, apod.

V levém horním rohu je tlačítko pro vstup do menu, kde už potkáme staré známé ikonky, a to doslova, neboť jsou totožné s těmi z posledních verzí Symbianu. Základní nabídky jsou dvě, první se 14 ikonami základních funkcí a druhá s dalšími odkazy na pokročilé nebo uživatelsky doinstalované aplikace.

Maemo 5 přichází s velkou zbraní, a tou je prohlížeč Mozilla, který funguje téměř shodně s Firefoxem na PC a podporuje i flashové animace a videa. Prohlížení stránek v něm je komfortní. Přibližování a oddalování textu je vymyšleno šalamounsky, děje se pomocí krouživého pohybu po displeji. Taková frajeřina jako multidotekové roztahování stránek na iPhonu to sice není, ale funguje to dobře.

Grafické prostředí N900 má zatím jeden drobný nedostatek – je k dispozici pouze naležato s výjimkou aplikace pro telefonování. Ovládání jednou rukou je tak značně komplikované, nicméně podle odborných webů to má napravit nový firmware.

Ten by snad mohl přinést i další funkce, které N900 zatím chybí. Je například ostudou, že „linuxové dělo“ se nechá deklasovat obyčejnými mobily za pár stovek v základních disciplínách. Například neumí poslat MMS, neumí videohovory, ačkoliv má přední kameru a podporuje 3G sítě. Nezvládne ani funkce SIM toolkit. Chybí mu hlasová navigace, aplikace OVI Maps pro Maemo zatím dokáže jen najít na mapě polohu telefonu.

Na druhou stranu je v systému integrováno volání přes Skype (bez videa) a přehrávač multimédií si poradí i s kodekem DivX.

Skutečnost, že Maemo patří do linuxové rodiny, prozrazuje způsob instalace aplikací, který je vyřešen stahováním instalačních balíčků z repozitářů, kterým se zde říká katalogy. Aplikací je však zatím zoufale málo, k dispozici jsou hry, placený editor dokumentů Office, systémové doplňky a nějaké ty srandičky pro hračičky. Do budoucna se plánuje i stahování z OVI store, zatím však není v provozu.

Palčivý nedostatek základních programů je umocněn ještě tím, že systém (zatím?) nepodporuje Javu, čímž uživatele připravuje o některá alternativní řešení dosud chybějících nativních programů. Řeč je třeba o ICQ, které holt na Maemu nerozjedete, ale hlavně o skvělém webovém prohlížeči Opera Mini, který přijde ke slovu vždy tam, kde není k dispozici Wi-Fi, protože obsah navštívených stránek na svém serveru komprimuje, a tím podstatně snižuje objem stažených dat. Jak již bylo řečeno, vestavěný Firefox je perfektní, ale k internetu přistupuje přímo a stahuje plná data. Pokud tedy nemáte datový tarif, stačí přes GPRS/EDGE prohlédnout pár stránek s nějakými multimédii a máte „vyděláno“.

Na druhou stranu podobná situace u Nokie nastala už před několika lety při přechodu Symbianu S60 z verze 2nd na 3rd, jež není zpětně kompatibilní. I tehdy se plakalo, že nejsou programy, ale během krátké doby jejich nabídka utěšeně nabobtnala. 

Nadšenci už navíc také tuší, že by přeci neměl být problém zkompilovat si celou řadu linuxových aplikací ze zdrojového kódu. Je potřeba mít na paměti, že v N900 jede procesor ARM, čili debianové balíčky pro pécéčkové procesory x86 nebudou binárně kompatibilní.

Z toho všeho vyplývá, že Nokia N900 i Maemo jsou zatím spíše pro „geeky“, technologické koumáky, kteří se rádi hrabou ve všem novém. A koneckonců na N900 k tomu mohou díky obsaženému X Terminalu využít i tu zmíněnou příkazovou řádku.

Přesto je nutné počítat se systémem Maemo jako s platformou budoucnosti, protože její možnosti sahají mnohem dále, než si dokážeme představit na Symbianu. Lze očekávat, že s přibývajícími funkcemi a aplikacemi třetích stran bude Nokia nasazovat Maemo do svých top modelů, zatímco Symbian zřejmě bude vládnout telefonům nižší třídy.

V současnosti je asi největší konkurencí pro Nokii N900 komunikátor HTC HD2, který se pyšní titulem nejvýkonnějšího mobilního telefonu s operačním systémem Windows Mobile. Chytrý mobil HTC HD2, kterému se také přezdívá Leo, nabídne prostorný displej s úhlopříčkou 4,3 palce. Ten má rozlišení 480 x 800 obrazových bodů a dokáže zobrazit až 65 tisíc barev.

Displej je navíc kapacitní, což je u telefonů s Windows novinka. Umožňuje tak pouhým tahem prstů snadno zobrazovat a zoomovat webové stránky, soubory Microsoft Office, PDF dokumenty a obrázky. Podobně jako je tomu u iPhonu. Na rozdíl od Nokie N900 nenabídne komunikátor od HTC hardwarovou klávesnici. Na prostorném displeji je však psaní na softwarové klávesnici velice pohodlné a rychlé.

Srdcem přístroje je procesor Qualcomm s frekvencí 1 GHz, což je prakticky dvakrát více, než nabízí v současnosti konkurence. Podobný procesor již před časem do svého extrémně tenkého komunikátoru začala montovat také společnost Toshiba. [celá zpráva]

FOTO: Novinky

Dostatek výkonu zajišťuje krom procesoru také operační paměť o velikosti 448 MB. Pro uložení dat je v telefonu k dispozici 512 MB prostoru. Ten je možné navíc rozšířit pomocí paměťových karet typu microSDHC. Ve výbavě telefonu nechybí ani integrovaný 5Mpx fotoaparát s autofocusem a diodovým bleskem. Podporovány jsou také bezdrátové technologie Bluetooth a WiFi.

I přes svůj extrémní výkon si telefon zachovává velice příjemné rozměry 121 x 67 x 11 milimetrů a hmotnost 157 gramů. V Česku je komunikátor HTC HD2 s operačním systémem Windows Mobile 6.5 dostupný za cenu okolo 14 500 Kč.