Přerod, který jsem málem propásl. Polní test bezzrcadlovky Nikon Z9

Předně je nutné říci něco o mém vztahu k focení. Nejsem profesionál a nepovažuji se za něj. Fotografie mě ale nesmírně baví, pro dobrý snímek jsem ochoten obětovat leccos, a když se mi naskytne možnost zachytit ve svých reportážích něco výjimečného, snažím se, aby byl snímek technicky dokonalý. Naprostá většina mých snímků spadá do krajinářské fotografie, o zbytek se stará architektura a reportážní fotka.

Fotografie je významnou součástí mé práce na cestách. Na rozdíl od jiných typů fotografů, třeba svatebních, mě však mé snímky neživí přímo a jsou jen jistou součástí toho, co považuji za své poslání. Opodstatnit si však výdaj za nový profesionální fotoaparát, to je zcela jiný příběh. Opravdu výkonné bezzrcadlovky zatím levné nejsou. Považoval jsem však za důležité zjistit, oč v současné chvíli již přicházím.

Je nutné dodat, že Nikon Z9 není žádná horká novinka, vždyť do prodeje se v Česku dostal už koncem roku 2021. S cenovkou samotného těla okolo 150 tisíc korun je však poměrně pravděpodobné, že se vám tento přístroj zatím ještě do rukou nedostal.

Na rozdíl od mnoha fotografů v mém okolí jsem bezzrcadlovky doposud zarytě ignoroval. Má zrcadlovka sice již za necelých šest let notně ztratila na své hodnotě, ale práci odvede vždy na výbornou. Když v něčem občas selže, pochybení bývá nejčastěji mezi spouští a mozkovým ústrojím. Dokonale se mi přitom povedlo ignorovat jednu skutečnost - fotoaparát nemusí být překonán čistě jen co do technických parametrů, ale také co do samotné vybavenosti zařízení, která vám ulehčuje každodenní práci.

První hodiny s Nikonem Z9 nebyly procházkou růžovým sadem. Ač jsem již šest let na stejném systému, absence jakýchkoliv zkušeností s bezzrcadlovkami mi v začátcích trochu zatopila. Možnost nejrůznějších titěrných nastavení mě na začátku trochu až zahltila, ale již druhý den jsem některé drobné vychytávky začal aktivně používat.

Mašina to je nadupaná, avšak mimo jiné i funkcemi, pro které osobně využití nemám. Z pohledu videa stačí zmínit 4k 120p, 8.3K 60p N-Raw a je vám asi jasné, že Z9 nemá video jen tak do počtu. Pro mě je videotvorba tak trochu jiný vesmír, a tak se mu v tomto článku nemohu zodpovědně věnovat. Stejně tak 493bodový automatický ostřicí systém je něčím spíše pro sportovní fotografy. Nicméně ano - nikdy nevím, kdy budu v přírodě potřebovat kvalitně zachytit rychlý pohyb, a hodí se mít podobné žolíky pod kapotou.

V batohu jsem měl s sebou tři objektivy. Aktivně jsem však používal zejména NIKKOR Z 14-24mm f/2.8 S, protože si jednoduše ujíždím na ultraširokých záběrech a občasně jsem si něco přitáhl objektivem NIKKOR Z 70-200mm f/2,8 VR S. Dvě prémiová skla, která dohromady stojí bezmála tolik, co samotná Z9. A také něco váží.

Samotné tělo váží něco přes 1,3 kilogramu a zmíněný objektiv 70-200mm pak 1,4 kilogramu. Na to, že jsme ve světě bezzrcadlovek, tedy nejde o žádná peříčka. Stavba a odolnost těla i objektivů je ale vskutku úchvatná. Poprvé v životě jsem měl pocit, že bych se nemusel stresovat nějakým deštíčkem.

Jediné, co mi moc nevyhovovalo, bylo rozložení hmotnosti v případě nasazení dlouhého skla. Váha objektivu byla vůči tělu trochu vyšší, a vyvážení v rukou tak trpělo. Stejně tak uchycení fotoaparátu na klip pro rychlé použití s tímto objektivem nebylo moc komfortní, fotoaparát se příliš rozhoupával. Jenže zhruba tam také negativa končí. V dalších odstavcích se budu věnovat hlavním bodům, které mě zaujaly a vůči mé milované zrcadlovce byly hlavním rozdílem.

Automatické ostření Z objektivů bylo na těle Z9 zcela bleskové. Ne snad, že byste museli na zrcadlovkách čekat nějak nepřiměřeně dlouho, ale ta okamžitost byla drobně návyková. Škoda, že automatické ostření v krajinkářské fotce zas tak často nevyužiju. Mám rád dynamické snímky, a tak je pro mě funkce bracketingu poměrně klíčová. Zůstal jsem upřímně trochu vyjevený z toho, kolik informací fotka nese, když jsem v Lightroomu detailně nahlédl do rawu. Snímky, které bych dříve prostě musel finalizovat alespoň ze dvou expozic, použití bracketingu najednou nevyžadovaly. Ta část snímku, která by dříve nesla drobný přepal, byla najednou použitelná. Pro puristy, kteří nemají v lásce přílišnou postprodukci, zcela ideální.

Jedna věc mě „straší“ ještě nyní, i značnou dobu poté, co jsem výbavu vrátil zpět výrobci. Stabilizace. Považuju se za člověka, který umí udržet i poměrně hodně dlouhé sklo na velmi slušný čas. Několik cest za divokou zvěří mě v tomto ohledu vytrénovalo. Abych ale najednou z ruky na ohniskovou délku 200 mm udržel snímek na expozici o délce jedné desetiny vteřiny, na to vážně zvyklý nejsem. ISO 6400 také jako by skoro nic neznamenalo. Zrno je patrné až při citelném přiblížení a na celkové kvalitě fotky nic neubírá. Tohle je něco, co na zrcadlovce nyní bez nadsázky postrádám.

Tisíckrát si můžu myslet, že by ze Z9 těžil nejvíce sportovní fotograf, jenž ocení kulometnou rychlost fotoaparátu, kterou díky absenci zrcadla dokáže předvést. Více než rok starý snímek, kdy švédský fotograf Göran Strand bez větších potíží zachytil kulku vypálenou z biatlonové pušky, mám stále ještě v živé paměti.

Stejně tak vím, že jde o něco, co nevyužiju. Jenže spoustu dalších drobností bych využíval tuze, tuze rád. A o tom pro mě Z9 je. Jde o nesmírně univerzální fotoaparát, který ukojí choutky sportovního fotografa, krajinkáře a nejspíše i tvůrce videí.

Koupí si Nikon Z9 nadšený fotograf, kterého focení neživí? Vzhledem k cenovce nejspíš ne. Po jeho testování ve Švýcarsku se však musím přidat do skupiny těch, kteří by si jeho koupi opravdu přáli sami sobě ospravedlnit. Po pár týdnech užívání by mi to život za objektivem fotoaparátu vskutku dramaticky zjednodušilo.

Na několik snímků z cesty s komentáři se můžete podívat v galerii. Fotografie prošly základní postprodukcí.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Nikon Z9