Panasonic Lumix GH5: Filmařův sen, který navíc dobře fotí

Novinky.cz měly ještě před reálným uvedením modelu Lumix GH5 možnost pár dní fotoaparát tak trochu osahávat, ale ne zase moc, protože zapůjčený testovací kus měl před sebou ještě pár štací po evropských redakcích, z Prahy cestoval rovnou do bulharské Sofie. Co lze po těch pár dnech seznamování konstatovat?

Panasonic Lumix GH5 náleží do rodiny tzv. bezzrcadlovek, tedy foťáků s výměnnými objektivy, ale bez mechanismu sklopného zrcátka, které u klasických zrcadlovek odráží obraz z objektivu do optického hledáčku.

Přesto GH5 svým tvarem, velikostí, hmotností i bytelným a utěsněným zpracováním šasi z hořčíkové slitiny připomíná klasickou zrcadlovku podobně jako její předchůdce GH4. Má také velký a pohodlný grip ukrývající baterii, která na jedno nabití umožní pořídit 410 snímků, v úsporném režimu prý dokonce až tisíc, ale to jsme nezkoušeli.

Hledáček je tu ale samozřejmě elektronický, oproti předchůdci zcela přepracovaný a nutno podotknout, že téměř k dokonalosti. Zobrazuje 3,6 miliónu bodů a komponovat skrze něj snímek je radost. Disponuje senzorem přiblížení oka, při němž zhasne dotykový a všemi možnými směry výklopný displej. Ten má velikost 3,2 palce a zobrazuje 1,6 miliónu bodů, což je nadprůměrná hodnota. Barvy i pozorovací úhly a čitelnost na slunci jsou v naprostém pořádku stejně jako reakce na dotyk.

Příslušnost k vyšší třídě dává GH5 najevo také tím, že mu chybí vestavěný blesk. Jako by říkal, že taková věc je pro děcka, profíci stejně používají externí blesk a tady se přeci pohybujeme u profíků.

Tělo fotoaparátu je poseto tlačítky, jejich rozmístění je ale dobře promyšlené. Kromě spouští závěrky a videa, klasických rolerů ovládajících fotografické režimy a hodnoty času, clony a citlivosti ISO, se vlastních tlačítek dočkalo i vyvážení bílé a korekce expozice.

Najdeme tu také klasický čtyřsměrný ovladač s přístupem do menu a hlavně pro Panasonic typická funkční tlačítka s přiřaditelnými funkcemi, kterých je tentokrát plných šest; dalších pět jich je na displeji, takže parametry lze měnit opravdu odkudkoliv a pohodlí ovládání lze seřídit na míru. Mezi nastavitelnými možnostmi zmiňme také možnost propojení aparátu s okolím přes Wi-Fi či Bluetooth.

Dotykový displej lze samozřejmě použít i k výběru ostřících bodů, kterých je 225 a pokrývají jeho celou plochu, takže pokud to z nějakého důvodu potřebujete, ostřit můžete až do samotných rohů.

Samo ostření je neskutečně rychlé. Při ostření v kontinuálním režimu pak foťák podle výrobce nabídne rychlost 12 snímků za sekundu, nám se takové rychlosti dosáhnout nepodařilo, ale problém bude nejspíš v použité paměťové kartě.

GH5 nicméně nabízí skvělou vychytávku nazvanou 6K Photo. Při mírném snížení rozlišení z 20 mpx na 18 mpx (tedy rozlišení 6K) máte možnost „střílet” fotky rychlostí 30 snímků za sekundu a to je fakt fofr na to, že vám z toho vylezou opravdu velké a detailní fotky. Tady klobouk dolů.

Fotografie lezou z Lumixu GH5 parádní na poměry velikosti formátu Micro Four Thirds (neboli 4/3 palce). Samozřejmě s menší velikostí snímače je třeba počítat a neočekávat hrátky s hloubkou ostrosti jako u plnoformátových modelů. Nicméně s dostatečně světelnými skly se při troše snahy lze trochu přiblížit máznutému pozadí jako u běžně používaného většího formátu APS-C.

My jsme měli k dispozici setový objektiv s příjemně univerzálním ohniskovým rozsahem 12 až 60 mm (tedy 24 až 120 mm v přepočtu na kinofilm) s nadprůměrným průběhem světelnosti od f/2.8 na nejširším po f/4.0 na nejdelším ohnisku.

Snímky mají velmi příjemné barevné podání, absence tzv. low-pass filtru (původně používaného proti moaré, ale v současnosti výrobci houfně opouštěného kvůli rozostřování) zajišťuje dostatek detailů, přístroj má občas tendenci k podexpozici, ale to není nic, co by nešlo kompenzovat korekcí nebo při post-produkci. Navíc vždy lepší podpal než přepal. Při fotografování portrétů pomáhá nejen detekce tváře, ale i spolehlivá detekce očí, což je velmi užitečná funkce.

Co se týče citlivosti, snímky lze bez uzardění prezentovat do hodnoty ISO 1600, při hodnotě ISO 3200 už se začínají detaily ztrácet a ISO 6400 možná ještě obstojí na sociálních sítích, ale pro serióznější použití už ho lze doporučit jen s hodně přimhouřenýma očima. Fotíte-li do JPG, připravte se při vyšších citlivostech na poměrně ráznou redukci šumu.

Automatické vyvážení bílé nyní obsahuje nový preset „Cool”, který ocení všichni, kteří touží nejen po věrném zachycení barev, ale hlavně po bílé ještě bělejší.

Jenže co si budeme povídat, tenhle přístroj sice fotí ve své třídě náramně, jenže jeho hlavní síla spočívá jinde. Ano, v natáčení videa v kvalitě 4K. Připomeňme, že pod označením 4K se může skrývat více rozlišení. Nižší 4K UHD (3840 x 2160 pixelů) dokáže GH5 natáčet při frekvenci snímků až 60 fps. Vyšší 4K Cine (4096 x 2160 pixelů) pak klasickou filmovou rychlostí 24 fps.

A teď to hlavní. Panasonic Lumix GH5 je první digitální bezzrcadlovka, která natáčí videa v rozlišení 4K v 10bitové hloubce při vzorkování 4:2:2. Bez přílišného zabíhání do technických detailů jen připomeňme, že běžný formát obrázku JPEG má hloubku 8 bitů, profesionální hrubý formát RAW se ukládá buď v hloubce 14, nebo 12 bitů.

A tady máme video, které se hloubkou rozlišení téměř blíží RAWu, zachová přes miliardu barevných odstínů a vyšší dynamický rozsah, což lze využít při následném editování videa. Navíc oproti předchůdci využívá GH5 při natáčení videí celou plochu snímače, což přispívá k lepšímu podání detailů.

Pokud se rozlišení omezí na běžný standard FullHD, je k dispozici frekvence záznamu až 180 fps, což lze využít k plynulému zpomalení pohybu, slow-motion je přece jen hodně trendy věc.

Rychlost přeostřování ve video režimu lze nastavit, autofocus je spolehlivý a plynulý a lze jej nastavit buď na konkrétní ostřící body, nebo operativně měnit rovinu zaostření výběrem ostřícího bodu na displeji. Stejně plynulé jsou i změny expozice i při velmi náročných přechodech ze stínu do světla a zpět — viz video.

Pro profesionální filmaře nabízí Lumix GH5 takřka neomezené možnosti, o kterých běžný uživatel ani neví, že existují, jako například možnosti synchronizace časového kódu ve standardu SMPTE, „filmové” filtry Cinelike D a Cinelike V, režim Synchro Scan pro potlačení blikání například od zářivek nebo referenční barevné pruhy (standardy SMPTE/EBU/ARIB). Vstup pro externí mikrofon je samozřejmostí.

V budoucnu má dorazit i firmware s funkcí HDR videa, tedy videa s vysokým dynamickým rozsahem. Slíbené úpravy softwaru přístroje zahrnují také zvýšení datového toku videozáznamů až na 400 Mbit/s oproti stávajícím 150 Mbit/s.

Jak jsme tedy Panasonic Lumix GH5 za těch pár dní poznali, můžeme říci, že jde hlavně o téměř dokonalý nástroj pro pořizování videozáznamů ve vysokém rozlišení a vysoké kvalitě. Použití tradičního panasonicovsko-olympusovského formátu Micro Four Thirds navíc zajišťuje možnost použít nepřebernou škálu dostupných objektivů.

Na to, že jde o relativně malý snímač, se jedná o pořádný kus foťáku, navíc bez blesku, což někomu nemusí vyhovovat, na druhou stranu jeho ovládání je komfortní. Při focení do JPG je potřeba na limity tohoto formátu nezapomínat, v drtivé většině ale požadavkům náročnějšího fotografa s velkou rezervou vyhoví.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: